Generálova dcera totiž v pátek převzala na Pražském hradě Řád bílého lva, který Kuttelwascherovi udělil in memoriam prezident republiky Miloš Zeman. Elitní pilot přezdívaný „Kut" se narodil před sto lety ve Svatém Kříži u tehdejšího Německého Brodu. Vee Darlington navštívila Vysočinu včera.

„Byla jsem velmi překvapená, když jsem se dozvěděla, že jsem pozvaná na Pražský hrad, abych převzala Řád bílého lva za svého otce. Byl to pro mě výjimečný zážitek," uvedla Vee Darlington, která žije ve Velké Británii. Ta podotkla, že zatím neví, jakou váhu bude mít toto ocenění v Anglii.

Ocenění si vystaví

„Ráda bych ho prostřednictvím muzeí a historiků šířila dál, aby tato cena vzbudila zájem a publicitu britské veřejnosti. Je důležité, aby lidé v Anglii věděli, jak čeští piloti za jejich zem bojovali ve druhé světové válce," konstatovala Darlington. Dodala, že ocenění si vystaví ve své ložnici, kde už má fotografii otce a také dokument o jeho povýšení do hodnosti brigádního generála, kterou schválil a podepsal bývalý český prezident Václav Havel.

Podle starosty Havlíčkova Brodu Jana Tecla je také možné, že by se jedna z nově vzniklých ulic ve městě mohla jmenovat právě po vynikajícím letci. „Návštěvy paní Darlington si velmi vážíme. Pro město je to významná událost," řekl Tecl. Včerejší setkání uspořádal spolek letecké historie Czech Spitfire Club, který se stará o to, aby památka na československé letce nezapadla.

„Cílem není hrdiny pouze připomínat, ale nést i jejich odkaz a poučení z jejich činů do budoucnosti. Zdá se nám totiž, že dnešní společnost je rozdělená, ale jsou zde i témata, která nás naopak spojují. Minulá generace lidí pro nás něco udělala a je naší povinností na ně navázat," uvedl předseda Czech Spitfire Clubu Zdeněk Sadecký.

Století pamětníci

Sadecký také navíc podotkl, že pilotům, kteří bojovali ve válce, je v dnešní době okolo sta let a nemohou již chodit na besedy, přednášky či výstavy. „Nemůžeme od nich tedy očekávat, že budou myšlenky a událostí z Velké Británie, za které nasazovaly životy, připomínat sami. Naštěstí Spitfire Club není jediný v České republice. Máme hodně přátel a známých a každým rokem se rozrůstáme o nové členy," poukázal Sadecký.

V minulosti Vee Darlington doprovázela při návštěvách po Česku rovněž její sestra Mari Rowe, která je však nyní dlouhodobě vážně nemocná. Spitfire Club jí proto včera společně se svým generálním sponzorem poslal šek na padesát tisíc korun.

Karel Kuttelwascher patřil k velké skupině letců, kteří po takzvané mnichovské zradě nesložili ruce do klína, a během roku 1939 emigrovali.
Přes Polsko se dostal do Francie, kde nejprve jako jeden z mnoha vstoupil do Cizinecké legie. Dokonce absolvoval tvrdý pěchotní výcvik v severní Africe. Teprve po vypuknutí války francouzské velení zařadilo zkušené Čechoslováky do svého letectva. A muži, kteří se konečně dočkali příležitosti bojovat s Němci, se jim odvděčili skvělými výsledky.

Kuttelwascher v řadách Armée de l'Air poslal k zemi nejméně dva nepřátele. Možná jich bylo více, záznamy o činnosti československých pilotů ve francouzských službách jsou totiž neúplné. Po zhroucení Francie odletěl Kuttelwascher do Afriky, odkud pokračoval lodí do poslední bojující země, do slavné bitvy o Británii už ale zasáhnout nestihl.

Do řad RAF byl Kuttelwascher oficiálně přijat 14. srpna 1940 a o necelé dva měsíce později usedl do kokpitu Hawkeru Hurricane. První německý stroj – stíhačku Messerschmitt Bf 109 – sestřelil 8. dubna 1941 nad kanálem La Manche a do června mu velení připsalo dvě další vzdušná vítězství. V létě 1941 ale byla britská 1. peruť, v níž Kuttelwascher sloužil, stažena z boje a věnovala se výcviku nočního stíhání, které nakonec českého pilota proslavilo.

Do pronásledování německých bombardérů se jeho jednotka zapojila 1. dubna 1942 a Kuttelwascher si hned připsal první vítězství, když k zemi poslal Junkers Ju 88. Na hurricanu s označením JX-E, na jehož příď si nechal vymalovat žlutou kosu překrytou červeným praporem s nápisem Night Reaper (Noční sekáč), pak během pouhých tří měsíců dosáhl patnácti sestřelů. Jeho letadlo přitom nebylo vybavené radarem a „Kut" se tak ve svitu měsíce mohl spoléhat jen na své oči. Akce nazvané Night Intruder (Noční vetřelec) přitom na piloty kladly extrémní nároky, z akcí se vraceli naprosto vyčerpaní. Kuttelwascher přesto v noci ze 4. na 5. května 1942 dokázal sestřelit tři nepřátelské stroje. „Tři se mi jednou podařilo dostat za noc. To byla výjimka, teď už jsou opatrní," svěřil se ještě v průběhu války. Posledního ze svých vítězství dosáhl 2. července 1942. Krátce poté se nechal přeložit k 23. peruti, která dostala nové de Havillandy Mosquito. S dvoumotorovým „dřevěným zázrakem" ale už žádného vítězství dosáhnout nestihl, začátkem října 1942 jej z bojových akcí odvolali a zbytek války strávil v zázemí.

Práce u aerolinek

Působil u Inspektorátu československého letectva, nějaký čas verboval krajany v Americe a školil americké a kanadské letce. Konec války zastihl Kuttelwaschera v roli zalétávacího pilota. Do vlasti přiletěl i s anglickou manželkou a třemi dětmi v srpnu 1945, o necelý rok později se ale celá rodina vrátila zpátky do Velké Británie. Jako zkušený pilot, který za války létal kromě stíhaček i s bombardéry a dopravními stroji, si už v listopadu 1946 bez problémů našel práci u aerolinek. Do Československa se Karel Kuttelwascher podíval ještě v září 1947, pak už nikdy. V lednu 1956 získal britské občanství. V létě 1959 odjel válečný hrdina na dovolenou do Cornwallu, ze které už se nevrátil. První infarkt 13. srpna ještě přežil, druhému o čtyři dny později ale už podlehl. Bylo mu pouhých 42 let.