Co nového Fantazáci chystají?
K: Přes léto máme většinou také prázdniny, ale na konci srpna bude rozloučení s prázdninami. To by měl být takový indiánský víkend i s přespáním. Tato akce je ale víceméně v režii jeřišských dobrovolných hasičů a my jim s ní budeme pomáhat.
O: Další akce se pak dělá na svatého Václava. Odpoledne je to většinou dětská akce, která se večer změní v zábavu pro dospělé. Vždy vybereme nějaké téma, které se prolíná celým dnem, tancujeme a ženy upečou buchty, ze kterých vybíráme tu nejlepší.
To máme ty tradiční akce. Chystáte i nějaké novinky?
O: Rádi bychom uspořádali charitativní běh. Zatím je to ale jen nápad, protože nemáme vybrané, pro koho bychom běželi.
K: Je zvláštní, že se nám nikdo nechce ozvat. (smích) Když to tak vezmeme, tak máme koncept připravený a jen hledáme konkrétního člověka, pro kterého bychom běhali. Nechce se nám to dělat obecně pro Pomozte dětem, i když pro ně jsme také často dělávali akce, ale chceme jednoho konkrétního, aby mohl být s námi při té akci. Ale najít někoho je těžší, než se zdá.
Dávali jste nějakou výzvu?
K: Psala jsem na naši fabookovou stránku, aby nám lidé hlásili, kdo by potřeboval pomoc. Ozvali se mi dva lidi, z čehož jeden byl podvodník. Ale kdyby někdo měl zájem, tak nás určitě může kontaktovat buď přes Facebook nebo na webových stránkách Fantazáků najde kontakt buď na mě nebo na Ondru.
Jak by ten běh pak probíhal?
K: Hodně podobně jako Běh pro Světlušku. Byly by dvě trasy, jedna kratší a jedna delší. Byl by hromadný start a záleželo by pak na každém, kterou trasu si zvolí a jestli ji proběhne nebo jen projde.
O: S tím, že se bude platit startovné a celý výtěžek by šel na pomoc tomu konkrétnímu člověku.
Akcí máte na kontě už spoustu, na které vzpomínáte nejraději?
K: Já asi nejvíc na koncert Honzy Nedvěda.
O: Souhlasím, to byla srdcovka.
K: A potom ještě první akce pro Kuře, kdy jsme dělali nejdelší velikonoční stuhu, za kterou máme i zápis v České knize rekordů. Bylo za tím mraky příprav a když to pak konečně dopadlo, tak to bylo prostě super.
K: Kromě nejdelší stuhy ještě nejvyšší věž z doktorských špachtliček. Jmenovalo se to Věž pro Kuře a děti ze základních škol nám stavěly věž. A třetím rekordem byla Salva pro kuře. Prodávali jsme balonky a pak jsme je všechny ve stejnou chvíli praskli, aby udělaly tu pomyslnou salvu.
Pořád s Kuřetem spolupracujete?
O: Už pár let ne, protože není tolik času jako dřív.
K: Přesně tak, není čas. V Jeřišně vlastně zůstal jen Ondra a všichni ostatní bydlíme jinde. Když to tak vezmu, původní a akční členové zůstali čtyři a zbytek se nám buď odstěhoval hodně daleko nebo nemá čas se na akcích s námi podílet. Takže kdyby chtěl být někdo Fantazák, tak ať se klidně ozve. (smích)
Tím se dostáváme k mojí další otázce. Hlásí se vám noví členové?
O: Loni jsme přibrali jednu holčinu, ale ta nakonec odstoupila kvůli střední škole a času. To byl jediný člověk za posledních deset let.
K: Ono dělat věci zadarmo se dnes asi už nenosí…
Kolik momentálně máte členů?
O: Na začátku nás bylo dvacet, ale zbylo nás osm.
Kristino, jak jste zmínila, už nebydlíte v Jeřišně. Neplánujete tedy Fantazáky rozšířit i za hranice Havlíčkobrodska?
K: Můj manžel to po mně už několik let chce, ale já si tím nejsem úplně jistá. Bojím se přijetí u nás na vsi a nevím, jak by to ostatní lidé vzali. Možná mě časem zlomí, ale teď těžko říct.
Chtěli byste, aby Fantazáky jednou převzali vaše děti?
K: Bylo by to strašně fajn, protože spolupracovat na akcích s naší mámou bylo skvělé. Jestli to udržíme do doby, až vyrostou, tak bych za to byla moc ráda.
Jak a kdy vlastně váš spolek vznikl?
O: To už je hodně dlouho. (smích) Začalo to v roce 2003, kdy jsme se jako parta o prázdninách nudili a řekli jsme si, že bychom natočili amatérský film. Jako spolek jsme pak vznikli o rok později, kdy jsme se jmenovali Fantasy video. Všichni nám ale říkali Fantazáci, tak jsme se v roce 2005 rozhodli přejmenovat na Fantazáky.
K: První akce pro veřejnost byl pohádkový les na čarodějnice. Nám se to hrozně zalíbilo, takže jsme si řekli, proč v tom nepokračovat, protože nám to dělalo radost.
O: Od toho se to odrazilo. Odstartovaly akce v obci, vyjeli jsme párkrát i ven, začala spolupráce s Kuřetem, pak byl ten koncert Honzy Nedvěda, to byla asi jedna z nejúspěšnějších akcí, a takto jsme se postupně dostávali do podvědomí lidí.
Založit spolek napadlo vás jako teenegary, nebo někoho jiného?
K: Chtěli jsme, aby nás ostatní brali vážně, tak jsme museli mít nějakou formu. Tenkrát jsem byla plnoletá jen já a potřebovali jsme někoho, kdo by nás zaštítil. Přibrali jsme proto naši mamku, která nám dělala předsedkyni spolku a která byla ta, která jednala s lidmi. Přeci jen když předstoupila banda náctiletých dětí, tak se na nás koukali všelijak, ale když tam přišla mamka, tak to bylo o něčem jiném.
O: Mamku jsme přibrali až po natočení videa, když už bylo vidět, že spolu dokážeme fungovat. Oficiálně se k nám přidala, když jsme chtěli natočit druhý film, ke kterému nám dělala scénář a měla ho i režírovat. Natočilo se pár scén, ale nakonec to nedopadlo. Nicméně vyšla alespoň knížka s názvem Déja vu.
Podporovala vás mamka?
K: Ta byla kolikrát zapálenější než my a kolikrát nás s tím až štvala. (smích) Jí se to hrozně líbilo, všichni ostatní ji brali jako kamarádku a součást týmu. Neexistovalo, že bychom si něco neřekli. Všechno bylo otevřené a jednali jsme spolu v rovině. Nikdo nebyl nadřazený.
Můžete popsat vývoj Fantazáků za ty roky?
O: Vlastně od spolku, který chtěl natočit film, vznikla nezisková organizace se zaměřením na charitu a na děti.
K: Nás hrozně těší, když se na našich akcích děti baví, ostatně o tom je i naše moto, které zní "Bavíme se, když se bavíte". A když pak přijde nějaký rodič, pochválí nás a řekne, že je strašně rád, že to děláme, tak tohle je důvod, proč to děláme. Máme radost, když jsou spokojení a líbí se jim to.
Plánujete se ještě někam posunout? Pokud je vůbec kam.
O: Naším záměrem a snem bylo z Fantazáků udělat naši práci a živit se tím. Nezůstali bychom jenom u neziskových akcí, které jsou zdarma, ale byli bychom schopni udělat i akce na klíč. To znamená, že by nám někdo zavolal, objednal si nás na určitou příležitost a my bychom byli schopni ji ozvučit, odmoderovat, připravit program i vše ostatní. A právě to by nás živilo.
Tento sen pořád platí?
O: Kdyby byl pořádný kapitál který by se do toho dal vrazit, tak by to šlo. Ale v době, kdy většina z nás má děti a rodiny, si nemůže dovolit investovat tolik peněz.
K: Bylo by naprosto úžasné, kdybychom se mohli živit něčím, co nás takhle moc baví. Je asi sen každého dělat práci, kterou má rád.
Spolupracujete i s dětským domovem v Nové Vsi u Chotěboře. Jak tato spolupráce vznikla?
O: Vždy jsme je zvali na naše akce. Je to blízko Jeřišna a chtěli jsme pro ty děti něco udělat. Pravá spolupráce vznikla tak, že jsem připravoval projekt Multi Art Show a oslovil jsem děcka, jestli by se chtěly zapojit. Tento projekt byl o tom, že se spojily děti ze škol, děcáku i z vesnice a měla vzniknout multižánrová show, při které by se mohl předvést každý, kdo má talent. Začali jsme spolu trénovat a takto jsme se dali dohromady.
Pořád nacvičujete?
O: Z původních dvaceti dětí zůstalo jen osm, ale trénujeme pořád. Zůstali jsme jen u tancování, založili skupinu No Comment a začali jsme vyjíždět na taneční soutěže. Holky jsou výborné, ze soutěží pravidelně vozíme nejrůznější ocenění a můžeme se například chlubit prvním místem v soutěži Domovy tančí.
Takže nyní je vaše spolupráce jen o tancování?
O: To ne, děláme spolu i jiné akce. Teď například připravujeme módní přehlídku v Chrudimi, kde děti budou předvádět modely a dělat asistenty pořadatelům a celebritám, které tam přijedou. Oslovila nás paní Kateřina Štursová z butiku Kate Fashion a má to být opět taková charitativní akce, jejíž výtěžek půjde na pomoc potřebným.