Cestu k pokladu dětem ukázaly značky z kamínků, které jim tam nechali hodní skřítci. Vedení skupiny se ujal malý Toník, který se hledání pokladu účastnil už popáté. „Tamhle je další,“ ukazoval, když si všiml nového ukazatele.

„Každý rok máme jiné značky. Už to byly například zlaté valounky nebo zlaté penízky. Od toho jsme ale upustili, protože je vysbíraly děti, které šly vepředu, a ti zadní už nic neměly. Letos jsme vyzkoušeli přírodní materiály a myslím, že se to osvědčilo. Děti alespoň musí být všímavé a vnímat, co do cesty nepatří,“ prozradila Eva Musterová Marvanová.

O tom, jak je důležité nezapomínat kvůli pokladu na ostatní, si účastníci pověděli na názorném příkladu. Eva Musterová Marvanová se inspirovala baladou od Karla Jaromíra Erbena a vyprávěla malým pátračům příběh o matce, která kvůli chamtivosti zapomněla ve skále své dítě. „Sice se otevírá země, ale nechceme všechno vybrat, jsou důležitější věci,“ upozornila organizátorka.

Jazykový kurz. Ilustrační foto
V kavárně Hejkal bude každé úterý znít němčina

Aby se děti lépe vžily do děje, vyrobily si vlastní miminko ze šišky a kusu látky. To pak opatrovaly celou cestu až ke skále. „Já něco vidím!“ ozvalo se první dítko. „Poklad!“ rozzářila se očička jedné z holčiček. A skutečně, kamínky výletníky zavedly až ke zlatému pokladu.

Na skálu děti zaťukaly vajíčkem, v ní nechaly skřítkům drobečky z chleba a za odměnu si mohly vzít jeden zlatý valounek. U jednoho z nejmladších účastníků ale převládl strach, a tak mu pomohl už zkušenný Toník. „ Každý rok se stane, že se někdo bojí do skály vlézt, ale vždy se najde někdo, kdo jim pomůže,“ vyzdvihla Eva Musterová Marvanová.

Po hodinové výpravě za pokladem bylo dobré se pořádně posilnit. Výlet proto všichni kromě radosti z malého pokladu zakončili i vydatnou svačinou. „To je další tradice. Je Zelený čtvrtek, tak si pokaždé uděláme svačinu, která obsahuje něco zeleného, abychom byli zdraví a silní,“ dodala organizátorka.