Právě prací s dětmi je světelská věznice unikátní. „Kontakt matky a dítěte považuji za jeden z nejdůležitějších a jsem ráda, že mám kolem sebe tým lidí, který má stejný názor. Pracujeme proto na tom, aby dítě nevyrůstalo úplně bez rodiče a nezažívalo útrapy spojené s jejich odloučením,“ uvádí ředitelka světelské věznice Monika Myšičková.

I proto se jim snaží návštěvy co nejvíce zpříjemnit. Mohou si tak při nich pohrát na novém venkovním hřišti nebo v dětském koutku. „Každý, kdo máme malé dítě, víme, že nevydrží tři hodiny sedět za stolem. Navíc chceme, aby se s maminkou mohly pomazlit a aby ta návštěva vypadala malinko jinak než u dospělých,“ vysvětluje Myšičková.

Tento názor sdílí i Petr Dohnal, generální ředitel Vězeňské služby ČR. „Byť je toto prostředí pro děti velmi nestandardní a v ideálním případě by tady být neměly, je důležité nepřerušit jejich vztah s matkou. Jako vystudovaný psycholog vím, že první měsíce života dítěte jsou naprosto zásadní pro rozvoj jejich vztahu, a jsem velmi rád, že jim tento kontakt můžeme dopřát,“ přidává se.

Hřiště vyšlo na zhruba osmdesát tisíc korun a koutek pro malé návštěvníky si věznice vybudovala svépomocí. „Obrázky na zeď malovaly odsouzené ženy a paní vychovatelky. Dokonce to byly vězeňkyně ze současného specializovaného oddílu, takže si to v podstatě vyzdobily samy sobě,“ prozrazuje mluvčí věznice Jana Rajdlová.

Novinky však nebudou sloužit jen příchozím zvenčí, ale i dětem, které žijí se svými odsouzenými maminkami na specializovaném oddělení věznice. „Záleží nám na tom, aby zde zažívaly hezký život a aby jednou nesešly na scestí jako jejich matky,“ podotýká Myšičková.

O tom, jaké to je být ve vězení se svými potomky, ví své například paní Mirka, která má u sebe svou dvou a půlletou dceru Karolínku, a paní Tereza. Ta je tady s osmnáctiměsíční Viktorkou. „Jsem vděčná, že malou mohu mít u sebe, i když jsem ve výkonu trestu,“ svěřuje se paní Mirka, která je ve vězení za podvody. Otěhotněla až po spáchání trestného činu.

Podobně mluví i její spoluvězeňkyně. „I já si nesmírně vážím toho, že tady mohu být s ní a nepromrhám společný čas. Nedokážu si představit, že bych přišla domů, až Viktorce budou tři roky,“ uvažuje nahlas paní Tereza, která že je těhotná, zjistila ve vazbě.

Jak se obě shodují, děti jsou zatím malé a že žijí jinak než ostatní, zatím příliš nevnímají. „Myslím si, že se soustředí hlavně na to, že jsou s námi. Mají tady i několik kamarádů a tet, takže je to snad nijak negativně nepoznamená,“ přemítá paní Tereza.

Tím však novinky ve světelské věznici nekončí. Maminky těch nejmenších dětí se už brzy přesunou na speciální cely, které připomínají spíše garsonku, a budou tady žít, dokud jejich potomkům nebude jeden rok. Pak se přesunou na klasické oddělení pro matky s dětmi. „Vybudovali jsme zde prostředí, které je velmi hezké a kde se děti mohou dále rozvíjet,“ pochvaluje si Dohnal.

„Jsem ráda, že ženám můžeme dopřát možnost vychutnat si mateřství, protože zejména děti do jednoho roku matku skutečně potřebují. Navíc když se ženy na své dítě zafixují, je menší pravděpodobnost, že budou trestnou činnost opakovat,“ vyzdvihla ministryně spravedlnosti Marie Benešová.

Tuto zkušenost má také světelská věznice. „Skutečně se nám vrací jen jedna matka z deseti, zatímco u ostatních žen je to pět z deseti. Takže recivida je u nich skutečně menší,“ přitakala mluvčí Rajdlová.

Ostatně i samy odsouzené potvrzují, že kvůli svým malým dětem se chtějí polepšit. „Když mám to dítě u sebe a pořád s ním udržuji vztah, rozhodně nechci, aby se v budoucnu něco takového opakovalo,“ má jasno paní Mirka.