Dechovka je stále na vzestupu. Své o tom ví i Milan Slanina z Havlíčkova Brodu, který v roce 2004 založil dechovou kapelu a taneční orchestr Sklenařinka. Slanina je zároveň i hlavním kapelníkem a zpěvákem Sklenařinky. Název kapely je odvozen od firmy Sklenářství Havlíčkův Brod a Jihlava, kterou vlastní kapelník Milan Slanina.

Rád bych se dozvěděl něco o vás a o historii Sklenařinky.
Vezmu to hezky od začátku. Nepocházím z žádné generace muzikantů. Pouze moje maminka ráda zpívala, já ji při tom doprovázel na harmoniku. Takže cestu k dechové hudbě jsem si našel sám.

V jakém roce se právě nacházíme?
(usmívá se) To už je hodně dávno, ale pamatuji si to zcela jasně. Psal se rok 1978 a společně se svojí manželkou, která se mnou zpívá ve Sklenařince a AMIXu, se nám velmi líbil taneční orchestr ALFA Úsobí. Seznámili jsme se s touto populární kapelou a začali u nich zpívat. V této kapele jsme byli více než dvanáct let, až do roku 1990.

Co bylo dál?
V roce 1990 se kapela rozpadla. Deset členů této kapely mě následovalo a založil jsem svou vlastní taneční kapelu AMIX. Ta mimochodem funguje i v dnešní době paralelně se Sklenařinkou.

Rozumím tomu správně, že tedy vedete dvě kapely?
Ano. Každá kapela samozřejmě hraje něco jiného, ale složení hráčů je skoro totožné. Sklenařinka hraje výhradně klasickou českou dechovku a AMIX je taneční kapela, která hraje od lidovky po pop-rock. Sklenařinka nemá své vlastní písně, takže hrajeme dechovku od českých skladatelů, jako je Karel Vacek, Jaromír Vejvoda, Josef Poncar nebo Ladislav Kubeš.

Když to tak počítám, kolik let se vlastně věnujete hudbě? Za tu dobu musíte mít odehráno spousty akcí, plesů, zábav a her…
Sám tomu nemůžu uvěřit, ale je to už třicet pět let, co hrajeme. Během prvních dvanácti let jsme odehráli více než sedmdesát koncertů ročně, což je neuvěřitelný počet. Poté co jsem založil AMIX, tak přišlo podnikání. Z toho vyplývá, že už nebylo tolik času a hraní jsme omezili, ale i tak jsme od roku 1990 každý rok stihli odehrát kolem čtyřiceti her. Zájem o naše kapely je stále stejný, a to si myslím, je nějaký úspěch.

Klobouk dolů…
Něco vám ukážu. (přechází po místnosti na druhou stranu a vytahuje kupu starých diářů) O každé akci, zábavě nebo hře si vedu od začátku záznamy. Tady v ruce vidíte všechny mé diáře za celou moji historii hraní. Zpětně se klidně můžu podívat, kde jsme vystupovali například v roce 1980. (ukazuje diář, který je od shora dolů naplněn názvy míst, kde Milan Slanina se svojí kapelou vystupoval).

To je moc hezké…
Máme za sebou více než 1500 her. Obě kapely mě nesmírně naplňují. Hudbou žije celá moje rodina včetně dcer a vnoučat.

Když se vrátím ke Sklenařince, tak ta vznikla až po AMIXU?
Máte pravdu. První byl AMIX a v roce 2004 jsem se rozhodl, že založím orchestr ve stejném složení, jako bylo ALFA Úsobí. V té době od nás pořadatelé požadovali, abychom hráli také dechovou hudbu. Chtěli, abychom zvládli celodenní hry, jako jsou srazy rodáků – odpolední koncerty s dechovkou pro starší generaci a večer s AMIXem pro generaci mladší.

A jak to vidíte dnes? Je něco jinak?
Jedno vím jistě. Dechovka není mrtvá ani není na ústupu. Myslím si, že velmi tomu pomohla televizní stanice Šlágr, která dechovou hudbu doslova oživila. Mnoho lidí si Šlágr doma pouští například při vaření nebo žehlení. Ta hudba se vám dostane pod kůži a najednou se přistihnete při tom, jak si broukáte melodii nějaké oblíbené dechové písně. Ovšem nesmíme zapomenout na to, že kvalitu na této stanici si musí najít každý sám.

Dobře, a kdo tedy podle vašich zkušeností chodí na koncerty Sklenařinky?
Je to spíše starší generace lidí, kteří si přijdou poslechnout lidové písně a dobře zatančit. Na druhou stranu musím podotknout, že dnešní důchodce už není, co býval. Dříve všichni chtěli sto procent lidové muziky, ale dnes na nás křičí z parketu, ať zahrajeme nějaký rock and roll nebo slavné pecky od Olympicu, Karla Zicha a podobně. Doba se zkrátka mění.

Všiml jsem si, že na vašich akcích vystupují i velikáni české dechovky…
Ano, hodně spolupracujeme například s Josefem Zímou, Josefem Opltem, Milanem Černohouzem, Aloisem Matouškem a mnoha dalšími. Záleží na pořadateli, zda chce svoji akci někým zpestřit. Vždy vystupují přímo s námi a hrajeme společně. Pouze se předtím dohodneme na skladbě písní, nic není dopředu plánováno. Noty jsou stále stejné, takže není potřeba nic zkoušet.

Jezdíte také do zahraničí?
Kapela každý rok vyjíždí do Rakouska, kde už dvacet čtyři let hrajeme na slavnostech Božího těla. To je procesí spojené se státním svátkem, všude jsou oltáře a pořádají se mše. Když to procesí dojde na konec, tak tam na ně čeká občerstvení a vypukne zábava a pořádná grilovačka. Jinak má kapela za sebou několik výjezdů také do Německa a Švýcarska.

Jak probíhá vystoupení například ve Švýcarsku?
Podobně jako u nás, hodně pití a zábavy. Ale povím vám jednu veselou příhodu, na kterou do dneška s kapelou vzpomínáme. Slyšel jste někdy o hře zvané kravská ruleta?

To slyším poprvé…
Je to oblíbená hra Švýcarů. Když jsme hráli v Alpách na těch jejich nádherných loukách, tak mezi svými statky a penziony vytyčili pole o rozloze stok krát sto metrů. V tom poli si vytvořili systém souřadnic, podobný šachovnici. Takže například A1, B2 a tak dále. Následně do tohoto prostoru pustili dvě najedené a napité krávy. Poté začali vsázet peníze na jednotlivé souřadnice s tím, kde si myslí, že kráva udělá první lejno. Kdo byl nejblíže, vyhrává peníze. Stejně jako v klasické ruletě. (směje se) K tomu se samozřejmě hodně pilo, jedlo a naše kapela hrála jak o život.

To je skvělý zážitek. Věřím tomu, že jich máte mnohem více…
Rozhodně. Za všechny zmíním ještě jeden. Jezdili jsme pravidelně asi dvacet let do Uhelné Příbrami na pouťovou zábavu od Sokola. Zde jsme jednou posedávali o půlnoční přestávce s místními domorodci a popíjeli. Najednou jeden z nich vykřikl: „Chlapi, já mám doma koně a přivedu vám ho ukázat." Začali jsme se pochopitelně smát a nikdo mu nevěřil. Uběhlo pár minut a doprostřed sálu při našem hraní přišel zmíněný pán a za uzdu vedl svého obrovského koně. Přímo mezi lidi. Do toho jsme tam hráli a lidi utíkali do stran, to víte, měli strach, aby je třeba nekopl. Samozřejmě jsme ho za chvíli vyvedli i s písní Čtyři páry bílých koní. Šel zpátky do stodoly, ale i tak to byl skvělý zážitek. Dodnes na něj s kapelou vzpomínáme a smějeme se tomu.

Jsou teď nějaké nejbližší akce, kde si vás lidé mohou přijít poslechnout?
Podzimní období je klidnější a je čas na zkoušky nových písní na nadcházející plesovou sezonu. Pak začnou předvánoční akce se Sklenařinkou pro starší generaci. Ve spolupráci s různými obcemi děláme menší zábavy pro tamní obyvatele. Teď pojedeme do Sobíňova, do Štoků nebo do Žďáru nad Sázavou a pak hned navazuje plesová sezona, která je jako každým rokem zcela zaplněna koncerty. Už teď máme diáře obsazené. Všechny informace máme na svých internetových stránkách, ať jde o dechovou kapelu Sklenařinku, nebo taneční skupinu AMIX.

Muzikanti Sklenařinky a AMIXu
František Šmíd, Tomáš Kopic, Zbyněk Andrýsek, Karel Bílek mladší, Jindřich Hora, Milan Kubát, Václav Vondrát, Václav Palička, Jiří Kubala, Pavel Rosendorf, Jiří Růžička, Antonín Kříž, Petr Jelínek, Václav Dočkal, Václav Šoupal, Miloslav Kubásek, Miloslav Marišta, Milan Slanina, Vlasta Slaninová, Dana Broštová, Václav Václavík, Miloš Přeček, Jiří Beránek, Karel Bílek starší

Filip Brož