„Byli jsme domluvení s investorem, čili v tomto případě s městem, a pak také s aeroklubem, že bychom z toho dostali případné pozůstatky po druhé světové válce. Udělal se velký detektorový průzkum, a díky tomu jsme vykopali velkou odpadní jámu, do níž byly odstraněny zbytky shořelého, komplet zničeného hangáru, v němž byly osobní věci vojáků, zadržovaných v brodských zajateckých táborech, pak také nějaké náhradní díly. A mezi tím vším ležel docela dobře zachovalý kanon, “ dodává Knápek.

Tehdy byli na místo přivoláni i pyrotechnici, především kvůli kontrole, zda ve zbrani nejsou zaseklé ostré náboje. Tudíž si zbraň odvezli s sebou do Brna. Očekával se tedy rychlý a bezproblémový návrat zpět do muzea, jež v tomto případě zastupovalo svůj kraj. Podle zákona všechny zde nalezené předměty přecházejí do vlastnictví kraje Vysočina. „Jenomže jsme narazili na hradbu legislativy. Protože podle Benešových dekretů patří nalezené předměty německé armády do vlastnictví armády české. Takže proti sobě stály dvě věci. A protistrana se rozhodla si dekrety nadřadit. Tudíž nám trvalo dobře tři roky komunikace, nežli se podařilo věc dotáhnout tak, aby se mohl vrátit k nám do muzea,“ objasňuje složitý příběh Knápek.

Zbraň musí se všeho nejdříve projít konzervací, a teprve se představí veřejnosti. Návštěvníci si kanon budou moci prohlédnout nejdříve v září. Na ten termín se totiž v muzeu chystá výstava o významných letech s osmičkou na konci. „Jenomže toto nezáleží jenom na mně. Musím především přesvědčit kolegy. Nabízelo by se totiž, vzhledem k roku 1938, udělat to jako takový počátek pozdějších válečných událostí, přiblížit také, jak se z místního letiště československé armády stalo letiště Luftwaffe. Pokud by to nevyšlo, tak také plánujeme zopakovat výstavu přímo o brodském letišti, materiálu je na ní dost,“ uzavírá Aleš Knápek.

Německý kanon MG 151 vyráběla firma Mauser. První verze, tehdy ještě v ráži 15 mm začaly vznikat někdy okolo roku 1935. Poté se již ve v ráži 20 mm montovaly do velkého množství letadel. Messerchmitty 109 je měly zabudované v bloku, kde byl i motor. Ke střelbě tak docházelo skrz listy vrtule. V dalších verzích se také montovaly do křídelních kontejnerů. To vše se ale mohlo různě měnit, v závislosti na potřebách Luftwaffe v průběhu války.

Messerschmitty na brodském letišti patřily ke stíhací skupině 52(v němčině Jagdgeschwader 52), což byla elitní letka, jedna z nejúspěšnějších formací napříč dobou, když dosáhli více, jak 10000 vítězství nad nepřítelem. V jejich řadách se nacházel tehdejší nejlepší německý pilot Erich Hartmann, ale také další esa, jako Hermann Graf, nebo Gunther Rall.