Lidé prohlížejí staré fotky, listují v zažloutlých dokumentech, které zůstaly po prarodičích ve škatulích na půdách, a jedinci, řekněme více sofistikovaní, bombardují otázkami matriky a domlouvají si návštěvy v bludištích archivů.
S fenoménem lidové genealogie jsem se znovu setkal před několika dny. Volal pan Váša a ptal se, jestli bychom v redakci neměli zájem o popis událostí z konce války v Hněvkovicích u Ledče, že ho našel v pozůstalosti svého otce.
A než jsem stačil odpovědět, že ano, řekl pan Váša, aniž by o genealogii chtěl hovořit, absolutně to „genealogicky" nejpodstatnější: „Chtěl jsem se na to táty zeptat,…" Ale už jste to nestihl, dopověděl jsem v duchu za něho. A v tom to právě je.
Pokud i vy po předcích pátráte, neodkládejte návštěvy svých babiček, dědečků, strýčků a tetiček. Ptejte se jich hned. Matriky a archivy, na rozdíl od nich, počkají…
