Každý z nás psal nějaký ten sloh, životopis, pár řádek partnerovi či vzdálenému příbuzenstvu. Ovšem nevím, kolik z vás by mi kladně odpovědělo na otázku, jestli jste někdy zkoušeli psát o sobě a o svých blízkých v čase hodně ale hodně minulém. Já jsem to vyzkoušel a věřte, že to je zvláštní pocit. A proč jsem to dělal? Z plezíru to nebylo. Jen jsem využil možnost, kterou mi dala domovská obec. Za pár dnů totiž ve Škrdlovicích odhalí sousoší Cyrila a Metoděje a do jeho podstavce vpraví schránku s poselstvím, jehož součástí budou i privátní vzkazy. Tak jsem napsal lidem, kteří budou v našem domě, doufám, že ještě bude stát, a že to budou naši přímí potomci, dopis. Přečtou si ho prý za sto let a já teď ješitně doufám, že tento počin svého nevím kolikátého prapradědka alespoň maličko ocení.
