Uvažují totiž o zařazení šachové hry do výuky. Patřím mezi nadšené příznivce této fantastické hry, a byť  mi nebylo Prozřetelností dovoleno nahlédnout do jejích nejtajnějších zákoutí, hraji šachy rád a ctím je jako nejpoctivější hru na světě. A to tak neuvěřitelně poctivou, že někdy hraničí až s krutostí.

Jeden dobrý tah k výhře nestačí, leč jeden chybný k prohře ano a k výmluvám už pak člověk jaksi nemá prostor – vždyť ten tah provedl jen on sám. Nechci opakovat, co všechno šachy mohou v otevřených dětských hlavičkách rozvíjet. Přidám jenom jeden malý postřeh: Nikde jinde nepoznáte lidský charakter tak jako za šachovnicí. Stačí pár tahů a víte, že váš protivník je rozený dravec, uvážlivý stratég, nebo naopak chaotický zmatkař či hazardér.

Zkrátka a dobře: držím Oudoleňským všechny svoje šachové palce.