Mnozí jsme se s většími či menšími úspěchy pustili do studia svých rodů, volali babičkám, hledali fotografie a rozkreslovali rodokmeny. Někdo rozkresluje dodnes, jiný to vzdal, ale i tak to byla činnost chvályhodná. Také rok 2014 disponuje silným genealogickým potenciálem. V létě to bude sto let, co Evropu zachvátila velká válka a nemilosrdně pozřela i naše pradědy, kteří do ní rukovali. Jisté je, že muzea, archivy, ale třeba i samy obce nám tento krutý čas přiblíží. Vždyť není vesnice, kde by nestál pomník se jmény a křížky. Projevený zájem o tyto muže a také o jejich ženy, které se tou dobou protloukaly samy s dětmi, je to nejmenší, čím můžeme jejich památku uctít, ale současně může být i odrazovým můstkem k našemu dalšímu a detailnějšímu genealogickému bádání.
