Ale jsou zaplať Bůh i jiné, o kterých se to tak jednoznačně říct nedá. Hokejovému fandovi se například nikdy neokouká perfektně provedený blafák, vyznavač šachu zůstane vždycky jako u vytržení při efektní oběti dámy zakončené matem a stejně tak i člověk, kterému v hrudi bije srdce rybáře, neodtrhne oči od sítě plné ryb.
Přiznám se, že podzim mám rád nejen kvůli jeho pozvolně usínající přírodě, ale také právě pro tradiční výlovy rybníků, které s ním ruku v ruce přicházejí.
Rád se dívám na muže, jak pozvolným a těžkým krokem zatahují sítě, líbí se mi, jak rybí ploutve, hřbety, břicha a ocasy čeří hladinu a své kouzlo má i pohyb, kterým rybář pro ně, vyzbrojen sakem, do vody rytmicky a nemilosrdně sahá.
Mimochodem: Všimli jste si, jak jsou výlovy stále takové malebně starosvětské? I proto je mám rád…
