„Chodím do školy, přitom ale nevím, jestli budu v oboru, který teď studuju, u nás někdy pracovat. A to si myslí většina mých spolužáků," pravila první slečna.

„Tak to já budu ráda, když po škole nějakou slušnou práci vůbec najdu. Nechci dopadnout jak moje máma. Práciv oboru sice má, ale nadře se a vydělává dost málo. Teď potřebuje jít na operaci, ale bojí se, že by na nemocenské nebrala skoro nic," povzdechla si druhá studentka.

Shodou okolností se ten samý den konala v Golčově Jeníkově potravinová sbírka pro potřebné. Dobrovolníci si pochvalovali, jak jsou dárci štědří.

Každý, kdo jim do sbírky přispěl, většinou doprovodil svůj čin slovy: „Nikdy nevím, kdy budu pomoc potřebovat já sám."

Dalších komentářů k tomu už asi není potřeba.