Neučil se jazyky, nesportoval a bojkotoval housle. A vždycky si našel výmluvu: Kdoví, jestli to vůbec budu potřebovat. Leč chyba lávky! Člověk nikdy neví, co se mu jednou šikne.
Možná je to banální, ale já se tuhle plísnil za to, že jsem se v přírodopisu vykašlal na ptáky. Ano, čtete dobře. Ovšem nedávno jsem se stal svědkem zajímavých ptačích podzimních jevů. Pozoroval jsem třeba, jak na louku ve Škrdlovicích usedlo tisícihlavé hejno malých kropenatých opeřenců. Byli jako diví, vyzobávali z trávy bůhvíco a v pěti vteřinách byli pryč. A podruhé jsem zase nemohl v úžasné výšce nevidět jiné početné hejno, tentokrát podstatně větších ptáků…
Vidíte? Kdybych se učil, mohl jsem vám říct, že ti malí byly asi kvíčaly a ty větší divoké husy. Ale takhle… kdoví?
