VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Domov se zvláštním režimem v Břevnici získal certifikát Vážka

Břevnice – Domov se zvláštním režimem v Břevnici získal ocenění od České alzheimerovské  společnosti.  O poslání domova  a jeho činnosti hovoří  vedoucí domova Marcela Kubátová.

28.9.2013
SDÍLEJ:

Domov se zvláštním režimem. V první chvíli to může někomu znít hrozně, ale je to jen označení podle zákona o sociálních službách. Foto: Marcela Kubátová

Vaše zařízení získalo certifikát Vážka. Co si pod tím máme představit?

Certifikát Vážka uděluje Česká alzheimerovská společnost zařízením, která dobře pečují o lidi se syndromem demence a pro nás je to momentálně nejvyšší ocenění, kterého lze v České republice dosáhnout. Vážka je velmi poctivá záležitost, protože jde opravdu jen o to důležité, o důstojnost člověka s demencí. Je ale poctivá i v tom, že je jen na dobu osmnácti měsíců a pak musí zařízení znovu obstát v tzv. recertifikaci. Je to logické, protože péče, přístup ke klientům, ale i prostředí se může za rok a půl velmi změnit k horšímu…

Tomu rozumím, ale neštve Vás to, že budete muset certifikaci postupovat stále dokola? A co se vlastně přesně hodnotí?

Neštve, jak říkám, je to logické a poctivé. Hodnotí se mnoho oblastí. Na první místo musím dát právě již zmiňovanou důstojnost. Dále se hodnotí například spolupráce s rodinou a přáteli člověka s demencí, aktivity pro obyvatele, bezpečnost obyvatel, výživa a hydratace, zdravotní péče, pokoje klientů, orientace v domově,  dovednost personálu v nefarmakologických přístupech při zvládání problematického chování člověka s demencí a individualizovaná péče.

Tentokrát se k důstojnosti vrátím zase já. Jak poznáte, že je u člověka s demencí zachována jeho důstojnost. Předpokládám, že on sám to často ani není schopen zhodnotit a sdělit…

Ano, většina našich klientů toho není schopna, ale člověk přece důstojnost má vždy a to, jestli je to respektováno a jestli je mu umožněno žít důstojně, přece určují lidé kolem něj. Tím jak s ním mluví, jak berou vážně jeho slova, jaké situace kolem něj vytváří.  Takže shrnuto:  to, že  je zachována důstojnost člověka s demencí, nemusí samotný dotyčný nijak umět vyjádřit a dokonce ani vnímat, a přece tomu tak může být.

Zkuste nějaký příklad.

Dobře, snad to bude srozumitelné. Představte si ženu, třeba paní profesorku, která chodí vždy upravená, vždy v kostýmku, lodičkách, vždy jí to velmi sluší a okolí ji prakticky jinak nezná. Pokud by ji někdo nutil (protože ona by se jistě bránila), aby šla po ulici v teplácích s několika pruhy, tak by to bylo pro ni ponižující. Ona tak nechodí, nechce to, není na to zvyklá. Jednou tato žena může mít nějakou formu demence těžšího stupně, kdy svoje děti pozná jen na fotografiích, když byly malé. Když jí ale přijdou dospělé děti navštívit do nějakého zařízení, kde bude umístěná, tak neví, co by si s těmi cizími lidmi povídala. Také proto, že  nerozumí a nemůže si vzpomenout na slova. Této ženě už můžete obléknout ty tepláky a cokoli dalšího třeba na cestu k lékaři, protože jí to bude asi jedno.

Opravdu jí to bude jedno?

Možná se ale není jen schopna vyjádřit slovy nebo gesty, že jí to vadí. Pokud ale jako pečující znáte prostřednictvím jejích dětí to, že byla zvyklá nosit něco úplně jiného a fakt, jak by se cítila v teplácích, tak je to nedůstojné. Té ženě to bude s největší pravděpodobností jedno, ale k ní to prostě nepatří!

Děkuji, ale vraťme se k ocenění Vážka. V čem ještě bylo zařízení hodnoceno?

Další oblasti, v kterých jsme byli hodnoceni, zdánlivě s obyvateli domova nesouvisí, my však víme, že na ně mají přímý dopad. Hodnocen byl například první dojem při vstupu do zařízení, počet a kvalifikace personálu, prostředí a okolí domova, ale také zázemí  a podpora pro personál.

Dá se říct, co vám Vážku vlastně „vyhrálo", nebo které dobře hodnocené oblasti si nejvíce vážíte?

Z rozhovoru s auditorkami, které certifikaci prováděly, jasně vyplynulo, že Vážku nám „vyhrálo" prostředí a okolí domova a již několikrát zmiňovaná důstojnost. Oboje vytváří právě zaměstnanci domova, takže ti nám ji vyhráli v první řadě. A čeho si nejvíce vážíme? Asi výsledku tzv. grandmother´s testu, který je také součástí hodnocení a při kterém si každý auditor odpovídá na otázku: „Dal byste do tohoto zařízení svoji maminku nebo babičku?" Od všech auditorek jsme dostali kladnou odpověď.

Byly oblasti, kde jste nebyli dobře hodnoceni?

Ve většině hodnocených oblastí jsme byli hodnoceni bez výhrad a v některých s přijatelnou výhradou. Například u hodnocení pokojů obyvatel byl výhradou počet obyvatel na pokoji. Naše zařízení má třílůžkové pokoje a dlouhodobě usilujeme o snížení na dva obyvatele na jeden pokoj, ale je to věc rozhodnutí zřizovatele. Stejný případ je v nedostatku sociálních zařízení na počet obyvatel. Nám tyto výhrady potvrdily to, že jdeme správným směrem, pokud budeme o snížení počtu obyvatel usilovat. Celková kapacita našeho zařízení je v současné době 25 obyvatel a Česká alzheimerovská společnost doporučuje maximální počet 16 až 20 obyvatel.

Název vašeho zařízení je Domov se zvláštním režimem. V čem jste zvláštní?

Formulace zvláštní režim je trochu nešťastná, ale je to název služby a ten je dán přímo ze zákona o sociálních službách, takže s tím nic nenaděláme. Když sleduji ostatní Domovy se zvláštním režimem nebo ty, které se nově otvírají, tak si vždy uvědomím, že v něčem zvláštní opravdu jsme. Obyvatelé našeho domova si mohou sami kdykoli vyjít ven do zahrady, kde se pasou ovce, je tam pes, hodně stromů. Hodně domovů nebo oddělení se zvláštním režimem však stojí uprostřed města a tam je šance na volný pohyb v přírodě bez doprovodu minimální, prakticky žádná, protože personálu je zkrátka málo. Objekt zahrady je však samozřejmě uzavřen, protože člověk trpící demencí by odešel a pak  by nevěděl, kudy se má vrátit. A také máme u zařízení, které je vlastně pro seniory, dětské hřiště. Což je také trochu neobvyklé.  Je tam kvůli dětským návštěvníkům, kteří občas přicházejí na návštěvu za svou prababičkou nebo pradědečkem.

O vašem zařízení se možná moc neví, děláte také nějaké akce pro veřejnost?

Určitě děláme, ale minimálně, protože víme, že pro člověka s demencí je každá změna (třeba noví lidé)náročná. Teď Vás ale mohu pozvat na oslavu 30. výročí domova. Bude 8.října 2013 od 9 do 16 hodin. Od rána budeme moštovat jablka ze stromů v zahradě, takže si můžete určitě i nějaký mošt odvézt. Současně s moštem můžete ochutnat i domácí moravské koláče, domácí paštiku, sádlo a pečený bůček. To je určitě pozvánka i pro čtenáře.

Když Vás tak poslouchám, tak si říkám, že jste ideální zařízení.

Myslím, že jsme dobré zařízení, ale ideální určitě ne, protože i my zaměstnanci jsme jenom lidé a lidé dělají chyby. Tak to prostě je. I u nás jsou rodinní příslušníci, kteří nejsou spokojeni s tím, jak pečujeme o jejich blízké. Někdy je to ale o tom, že příbuzný si něco pro toho svého blízkého nemocného člověka přeje a my vidíme, že jemu  samotnému to je nepříjemné. Pak má u nás jednoznačně přednost ten, o koho pečujeme –  člověk s demencí. Jsou samozřejmě i situace, kdy je nespokojenost rodin oprávněná, kdy uděláme chybu, ale myslím, že jsme tým, který je schopen nějak na té chybě „vyrůst".

Počet nemocných Alzheimerem stoupá

Bezmála 600 milionů korun vydá ročně VZP za léčbu pacientů s Alzheimerovou nemocí. Těch rok od roku přibývá, loni jich VZP evidovala přes 27 tisíc. Přitom ale zdaleka ne všechny nemocné se daří včas diagnostikovat. Odborníci odhadují, že Alzheimerovou nemocí, která je nejčastější příčinou demence, trpí v Česku přes 130 tisíc lidí. VZP  s Českou alzheimerovskou společností na to upozorňují při příležitosti  Mezinárodního dne Alzheimerovy choroby.

„Odhadujeme, že celkem v České republice trpí Alzheimerovou nemocí 135 tisíc lidí. Do poloviny století se tento počet téměř zdvojnásobí. Ti, kteří se neobjevují v oficiální statistice léčených pacientů, nejsou včas diagnostikováni a nemají adekvátní péči, a to ani v sociálních zařízeních," uvedla předsedkyně České alzheimerovské společnosti docentka Iva Holmerová. Společnost vznikla v roce 1996 a jejím cílem je pomoc a podpora lidem s demencí.

Rizikovým faktorem pro vznik Alzheimerovy choroby je především vysoký věk, většina pacientů je starších 65 let. S tím, jak stárne společnost, přibývá i nemocných. Dokazují to  i data VZP, kde se za tři roky počet evidovaných klientů s Alzheimerem zvýšil  o bezmála 5 tisíc (více než 20 %). Stejný trend bude pokračovat i letos.

S tím samozřejmě rostou náklady na léčbu – opět za poslední tři roky stouply u VZP o více než 80 milionů. Údaje pojišťovny potvrzují i obecně uznaný fakt, že Alzheimer postihuje víc ženy než muže.Alzheimerova nemoc narušuje část mozku a způsobuje pokles tzv. kognitivních funkcí – myšlení, paměti, úsudku. Rychlost, kterou nemoc postupuje, se u každého postiženého liší. Nemocný má čím dál větší problémy s vyjadřováním, rozhodováním, nedokončuje myšlenky, je zmatenější. V posledních stadiích už není schopen se sám o sebe postarat.    Zdroj: VZP ČR

Autor: Redakce

28.9.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Osm politiků z Kraje Vysočina se účastnilo netradiční předvolební debaty Deníku
49

Jak odpovídali politici ve vysočinském Deník-Busu

Ilustrační foto.

Politika je v kraji pánská jízda

Školní zahrada se změní v místo relaxace i vzdělávání

Havlíčkův Brod - „Pomáhám, protože chci", to je společné motto pro 72 hodin dobrovolných aktivit po celé ČR, které pomohou lidem, nebo přírodě v našem okolí. Již pátým rokem ji pořádá Česká rada dětí a mládeže.

Radek Koten (SPD): Jako jediná strana prosazujeme přímou demokracii

Vysočina /ROZHOVOR/ – Lídrem vysočinské kandidátky SPD (Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura) je v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny Radek Koten. „Proč by nás měli lidé volit? Protože my máme odvahu říkat pravdu. Pojmenováváme věci tak, jak jsou. Neschováváme problémy za rádoby korektní slovíčka,“ říká politik z Vojnova Městce na Žďársku.

AKTUALIZOVÁNO

Ve Stranné u Telče usmrtil dítě zemědělský stroj

Vysočina – V pondělí 16. října se ve vsi Stranná na Jihlavsku stala velká tragédie. Došlo tam k dopravní nehodě při níž zemřelo nezletilé dítě.

Cena povinného ručení plíživě stoupá. Pojišťovny na něm tratí

Povinné ručení by mělo podražit. Důvod je prostý, už delší dobu nevydělává a pojišťovny na něm navíc tratí. Kdo zdražení pocítí nejvíce a kdy k němu vlastně dojde, vysvětluje Zbyněk Kuběj, analytik neživotního pojištění Partners.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení