Levorukost se u něj projevila ještě před nástupem do školy. Předělat ho na praváka se ale rodiče nesnažili. „Ve třídě jsme byli dva nebo tři. Samozřejmě, když jsme začínali psát, tak s tím nějaké problémy byly. Často jsem si své texty nechtěně rozmazával. Učitelé to ale vyřešili tak, že nám časem místo plnicího pera dali čínské pero,“ vzpomíná Krov.
Dnes už tyto problémy neřeší. „Přiznám se, že píšu velmi málo. Když už ale sáhnu pro tužku a papír, problémy s tím nemám. A navíc mám výhodu, že když se mi něco nepodaří, mohu říct, že jsem opravdu levý,“ směje se Krov.
Jiné potíže kvůli své drobné odlišnosti neměl. „Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by to někdo řešil. Ani ve třídě jsme nikdy nezkoumali, kdo kterou rukou píše. Nepřišlo mi to proto nějak zvláštní. Každý je, jaký je,“ svěřuje se Krov.
Na některé činnosti ale používá raději pravou ruku. „Každou dělám něco. Levou píšu a používám lžíci, ale třeba nůžky nebo kladívko držím v pravé. Teď už sice existují nůžky speciálně pro leváky, ale za nás to nebylo, takže jsem se naučil stříhat pravou,“ dodává sympatický Broďák.
