Během pobytu v Německém Brodě se Karel Havlíček Borovský věnoval ochotnickému divadlu, kde se seznámil s dívkou z měšťanské rodiny Fany Weidenhofferovou. Z plánovaného sňatku nakonec sešlo. Kdo aspoň někdy zběžně pročítal životopis slavného českého novináře, se s tímto příběhem setkal. Mnoha hloubavým čtenářům tane na mysli otázka, co se vlastně stalo. Proč se ti dva vlastně rozešli?

Přímo se nabízí romantický příběh o dívce z bohaté měšťanské rodiny, která se takříkajíc nevhodně zamilovala do buřičského literáta, což samozřejmě její rodina neschvalovala. A tak rodiče dlouho intrikovali, spekulovali a kladli lásce do cesty neustálé překážky, až vztah dvou mladých lidí překazili. Příběh hodný Maryši Lízalové, chudého Francka a bohatého mlynáře Vávry. Ale jak to vlastně bylo doopravdy?

Zůstaly dopisy

Nechápala dostatečně dívka z měšťanské rodiny 19. století, kterou doma učili hlavně vařit, plést a háčkovat a vést domácnost Havlíčkův talent? Nebyl snad zámožné rodině spisovatel a novinář dost dobrý? Kdo vlastně byla Fany Weidenhofferová? Proč Karel Havlíček, nejdřív pevně rozhodnutý k sňatku náhle od svého úmyslu upustil?

Dochované dopisy Karla Havlíčka a jeho lásky Fany pečlivě uspořádal Ladislav Quis v díle Korespondence Karla Havlíčka. Poprvé vyšla v roce 1903. Na rozdíl od jiných životopisců nedává Quis za rozchod obou zamilovaných jednoznačně Fany a její rodině. Možná je to pravda. Co když to bylo nakonec všechno úplně jinak?

Žádní maloměšťáci

Především v případě Weidehofferových, se nejednalo o žádné polovzdělané maloměšťáky, ale o bohatou a vysoce váženou vlasteneckou rodinu. Ta by asi sotva zavrhla člověka podobného smýšlení. Navíc rodina se známostí své dcery s budoucím slavným literátem souhlasila, budoucímu sňatku přála, a to po celé tři roky.

Fany se narodila 17. Ledna 1821 v Německém Brodě jako čtvrté dítě manželů Weidenhofferových. Rodina byla velmi zámožná, vlastnila obchod se střižním zbožím, hospodářství a dům v Dolní ulici. Fany se na tehdejší dobu dostalo velmi slušného vzdělání. S Havlíčkem se seznámila, když jí bylo 23 let, poté, co se Havlíček v roce 1844 vrátil do Německého Brodu po svém pobytu v Rusku.

Láska z divadla

Tehdy si dal Havlíček za úkol probudit a podněcovat v brodské honoraci národní uvědomění prostřednictvím ochotnického divadla v hostinci Na holubníku. Prvním představením byla veselohra Epigram, kde Havlíček hrál roli ředitele a knížecího tajemníka Chládka, jeho manželku Fany Weidenhofferová. Tato role se jim stala osudnou.

Tam možná poprvé přeskočila jiskra a Karel Havlíček začal do domácnosti Weidenhofferových pravidelně docházet, coby potenciální nápadník. Počátkem dubna roku 1845 odjel Havlíček do Prahy, aby se věnoval novinařině. Po celou dobu pražského pobytu si s Fany dopisoval. Dopisy svědčí o velké zamilovanosti, opětně své lásce Fany slibuje manželství.

Něco se mění

Přesto, že oba mladí lidé plánovali sňatek, tón Havlíčkových dopisů se podstatně změnil. Havlíček sice na svojí Fany vzpomíná, víc však mluví o práci a kariéře. V jednom dopise se dokonce zmiňuje, jak úspěšně zkritizoval dílo Josefa Kajetána Tyla Poslední Čech a zároveň činí narážky, že pro fany asi takové věci nejsou, neboť jí záleží hlavě na punčochách a pečení. To ale nebylo hezké! Navíc bylo velmi zvláštní, že Fany za svým milým do Prahy nepřijela, ačkoliv její sestra Pepi Havlíčka v Praze navštívila.

Do Německého Brodu přijel Havlíček koncem roku 1845 I podle jeho korespondence je znát že se jeho vztah k Fany opět prohloubil, stále oba plánují sňatek, ovšem s odjezdem do Prahy se vše zřejmě mění opět k horšímu.

Sňatek s Fany Havlíček naplánoval na 20 dubna roku 1846. Jeho korespondence se týká přípravy budoucího manželství, ale zároveň své dívce slavný literát bezohledně sděluje: „Také musím mnoho chodit do bálů a všude mne zvou… tančil jsem, hádej, se slečnou Exlovou…hezká je jistě a byla na bále z nejhezčích." Tak to by nepotěšilo ani moderní dívku 21 století, která netouží po sňatku a preferuje takzvaný volný vztah.

Sňatek se odkládá

Nakonec Havlíček navrhuje své Fany se sňatkem počkat asi tři čtvrtě roku. Fany zřejmě vycítila nebezpečí a svěřila se Havlíčkově matce, že se její syn hodně změnil. To se samozřejmě Havlíčkovi nelíbilo a neváhá to své milé v dopise vytknout, svoji změnu vysvětluje zajímavým způsobem: „Že já v tom věku, kde jiní sotva vystudují…já v tom věku takovou moc v rukou mám, o které ty vlastně nevíš a nemůžeš vědět, jak důležitá a veliká jest."

Slavnému literátovi zřejmě vysoké sebevědomí nechybělo. Fany Weidehofferovou a Karla Havlíčka potkalo zřejmě to, co mnoho jiných dvojic po nich, kde jeden z partnerů odjíždí do velkoměsta za prací a kariérou a nechává se velkoměstem okouzlit. Většina takových vztahů končí rozchodem. Navíc to naznačuje, že Karel Havlíček byl sice velký spisovatel a novinář, ale soukromý život s ním nebyl nijak jednoduchý.

Navrhovaný odklad sňatku a zřejmá nespokojenost neustále čekající Fany se přestala líbit jejím příbuzným, kteří se začali zřejmě ptát, co se děje. Odkládat svatbu a nechat děvče dlouho „sedět" v 19. století zavánělo ostudou.

Konec známosti

A jak Fany v jednom dopise svému nastávajícímu svěřuje, začínají mít příbuzní divné narážky. Korespondence mezi Fany Weidenhofferovou a Karlem Havlíčkem končí v prosinci roku 1847, kdy nešťastná dívka odmítá rázně vrátit Havlíčkovi předchozí korespondenci. Co se mezi oběma lidmi stalo, nikdo neví. Fany zřejmě přestalo bavit být věčnou čekankou bez reálné vyhlídky na sňatek. Písemné doklady se o rozchodu nezachovaly.

Havlíček navštívil Německý Brod v srpnu 1846, údajně po rozmluvě s rodinou Weidenhofferových ze sňatku sešlo.

Sám Havlíček o tom píše svému bratru Františkovi: „ Nejpodivnější a také nejnovější zprávu ti musím podat, že jsem se zrovna před svatbou s Weidenhofferovými rozzlobil a snad z toho nic nebude. Pomysli si, jak člověka musí mrzet, když až do poslední chvíle mají strachy, jestli někdy já snad na mizinu nepřijdu. Tak zrovna chtějí okazovat, jako by člověku milost dělali a z druhé strany je vidět, že by holku rádi zaopatřili."

Uživí tě manžel?

Není divu. Weidenhofferovi byli sice vlastenecká rodina, ale také obchodníci, kteří stáli oběma nohama na zemi, odkládat sňatek jim nepřipadalo seriozní. Navíc jim právem nebylo lhostejné, za koho se jejich Fany provdá, jestli ji její manžel s tak nejistým povoláním redaktora vůbec dovede uživit, a zda Fany nebude po boku Karla Havlíčka třít bídu s nouzí. Což se v budoucnu bohužel potvrdilo. Většinu života Havlíčka a jeho rodinu sužovala hmotná bída. Havlíček nadále vystupoval velmi ostře proti vládě. V listopadu 1851 byl Havlíček postaven před kutnohorský soud a obviněn z několika přečinů. Soud ho ale i na základě jeho brilantní obhajoby a znalosti zákonů osvobodil. Na začátku prosince 1851 přinesl ministr Bach císaři Franzi Josefovi I. doporučení deportovat Havlíčka do Salzburgu. Po návratu domů měl zakázáno opouštět Německý Brod a do Prahy nesměl.

Tragický osud

Před jeho smrtí se mu lidé vyhýbali a jeho veřejnou činnost odsuzovali i v tisku. Paradoxně již za několik let se stal národním mučedníkem a jeho osoba byla uctívána. Vznikl tak kult, jakého jsme v drobných obměnách byli svědky i ve 20. století. Havlíčkova žena zemřela na tuberkulózu. Přímo se nabízí otázka, nebyla Fany nakonec ráda, že ze sňatku s Havlíčkem sešlo. Slavný literát se rozchodem se svou tříletou známostí navenek asi příliš netrápil. Později dochovaná verze důvodů, proč se Havlíček a Fany rozešli, pochází od její sestry Johanny, zveřejněna byla v Radikálních listech roku 1896. Johanna dává rozchod obou mladých lidí za vinu matce Fany, která trvala na nízkém věnu, což by pro volnomyšlenkáře jakým Havlíček bezesporu byl, tak velká překážka, asi nebyla.

Historky a klepy

Objevují se i mnohem fantasknější důvody. V rodině Weidenhofferových se tradovaly údajně historky o Havlíčkově nemanželském dítěti. Proč rodina o pravých důvodech rozchodu tak dlouho mlčela je záhada. Ovšem záhada to je asi jen pro nás, moderní společnost 21. století odchovanou bulvárem, kde na sebe různé hvězdičky šoubyznysu prozrazují i největší intimnosti. Ve společnosti 19, století hrála velkou roli diskrétnost. Rodinné špinavé prádlo se nepralo na veřejnosti, takové chování bylo považováno za skandál. Navíc rodina Weidehofferových byli vlastenci, kteří Havlíčka a jeho postoje ctili, bez ohledu na to, jak se k Fany zachoval.

Nicméně kus romantiky zůstává. V knize Karel Havlíček Borovský v rodinných vzpomínkách Havlíčkova sestra uvádí, že od jistého času, nosil Havlíček na krku stále malý stříbrný křížek, který mu příbuzní sňali až po smrti. A tak si můžeme představovat cokoliv, třeba i to, že se jednalo o dar od jedné stále marně čekající dámy, od jedné velké a nenaplněné lásky.