Oko romantika jihne a na rty se derou slova, tady je krásně, tady bych se usadil. „Tak si to zkuste,“ usmívá se farmář a vrací romantika zpátky na zem. Jak vysvětluje, jeho rodina tu žije už po několik generací. „Jenže doba se změnila. Tím, že se z Hudče a okolí stala chráněná krajinná oblast, máme kouli na noze,“ konstatuje.

Stejný názor má i jeho otec Josef Němec a vzpomíná na doby po válce, kdy se okolní kopce mohly zorat a osít obilím. To teď nejde. „Z okolních kopců se staly rozhodnutím ekologů pastviny. Já chovám několik krav, ale to je všechno. Pole tu mít nesmím. Kdybych chtěl rozšířit chov, tak mi to ekologové nedovolí. Zimoviště pro skot nesmím postavit tak, jak bych chtěl. Kravín rozšířit a přistavět? Ani náhodou,“ popisuje osud farmáře v chráněné oblasti Vít Němec.

Jak vysvětluje, má přírodu rád, nechce jí škodit, ale některá omezení nechápe. „Tak například hnojení. Já ty pastviny nesmím nijak přihnojit. A to ani kravským hnojem. Přitom není nic ekologičtějšího a přírodního než kravský hnůj. Naši pradědečkové s ním hnojili pole celá staletí. Ochránci přírody to asi myslí dobře. Ale někdy mám pocit, že žijí v nějaké bublině mimo realitu,“ vrtí hlavou farmář. Jak zdůrazní, nedostatek hnojiva má na pastviny neblahý vliv. Pastviny jsou chudé, trávy je pro krávy málo. Ekologové a ochránci památek mluví prý obyvatelům Hudče skoro do všeho. I do toho, čím natřít dřevěný štít u chalupy.

Velká omezení plynoucí ze života v chráněné krajinné oblasti mají podle Víta Němce za následek, že většina starousedlíků se z Hudče vystěhovala. Domky skoupili cizí chalupáři. A ti se s několika starousedlíky, jak zdůrazní farmář, nikdy nesžili. V Hudči se tak potkávají dva úplně odlišné světy, které si moc porozumět nechtějí.