„Lipnický hrad má totiž, a to na rozdíl od jiných českých a moravských hradů, rozsáhlá a zachovalá sklepení. A právě ta u nás filmaři, televizní štáby a dokumentaristé často vyhledávají," řekl kastelán hradu Marek Hanzlík a dodal, že každoročně o natáčení na Lipnici uvažuje pět nebo šest tuzemských nebo zahraničních producentů.

Fenomenální Ilja Racek

Exteriéry, ale i interiéry lipnického hradu, jde o již zmíněná sklepení, ale také o nádvoří a první poschodí věží Samson a vrátnice, stejně tak jako podhradí či okolí Lipnice nad Sázavou, se objevily v celé řadě filmů a dokumentů. Boom přišel koncem devadesátých let minulého století, ale málokdo ví, že lipnický hrad poskytl zázemí již v roce 1969 režisérce Anně Procházkové a jejímu televiznímu hororu Hrabě Drakula, v němž si hlavní roli „střihl" nedostižný Ilja Racek. „Byla to tehdy pro lidi v Lipnici nad Sázavou opravdu velká událost. Moje maminka na to dodnes ráda vzpomíná," uvedla například Hana Hajdinová z Havlíčkova Brodu.

Nebýt rekonstrukce, kterou hrad v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století procházel, dost možná, že by se na televizních obrazovkách a plátnech kin objevoval častěji. „Nevím, jestli si vzpomenu na všechny snímky, které se u nás natáčely, ale vím, že největší zájem o lipnický hrad přišel v roce 1999 a v několika dalších následujících letech. Američani tady natáčeli některé scény z filmů Dračí doupě a Příběh rytíře, Francouzi pro změnu Bestii z Gévaudanu, režisér Alexander Sokurov svého vskutku výpravného Fausta a přijely i české štáby. Točily u nás například pohádky Čert ví proč, Tři životy, Jan Švankmajer film Šílení, a zapomenout samozřejmě nesmím ani na Signál Tomáše Řehořka," vyjmenoval Hanzlík. „Naposledy, a to bylo letos v červnu, vznikaly na Lipnici scény ze života legendární Johanky z Arcu pro německý hraný dokument Ženy v historii. A Němci k nám přijedou i teď na podzim. Opět půjde o hraný dokument," pokračoval Hanzlík. Zřejmě největším filmovým projektem, který se kdy na hradě v Lipnici nad Sázavou natáčel, byl americký akční snímek xXx z roku 2002 režiséra Roba Cohena s Vinem Dieslem v hlavní roli. „Z českých herců, které jsme tady mohli vidět, bych uvedl například Karla Rodena, Boleslava Polívku, Josefa Lábuse, Kryštofa Hádka, Vojtěcha Dyka, Jaroslava Duška, Aňu Geislerovou a další," dodal Hanzlík.

Je jasné, že správa lipnického hradu vidí filmaře docela ráda. Film a televize znamená zajímavý finanční přínos, který je obratem investován zpět do údržby a správy hradu, ale také další popularizaci a propagaci místa.

Vstřícnost má své meze

„Snažíme se vyjít filmovým producentům maximálně vstříc, ale naše vstřícnost má také své meze. Nedovedu si představit, že bychom kvůli natáčení uzavřeli hrad, a to na obvyklou dobu tří až pěti dnů, třeba v průběhu hlavní sezony. Stále upřednostňujeme turisty a běžné návštěvníky," poznamenal Hanzlík. Ten poznamenal, že se již několikrát stalo, že správa hradu v hlavní sezoně filmaře na Lipnici prostě nepustila. „Nemáme k dispozici více prohlídkových okruhů, tak jako jiné hrady, a pokud hrad filmařům pronajmeme, musíme ho vždy pro veřejnost celý uzavřít," vysvětlil Hanzlík.

Na otázku, kdy na filmu lipnický hrad vydělal nejvíc, odpověděl, že to bylo v roce 2001. Tehdy se na Lipnici vystřídaly tři velké filmové štáby. „Díky penězům, které jsme tehdy od nich získali, bylo opraveno první podlaží věže Samson a vrátnice," řekl Hanzlík.

Filmaři, kteří v prostředí  památkově chráněných objektů často pracují, dobře vědí, že se musí k místu natáčení chovat citlivě a ohleduplně. „Dodržují smluvní podmínky, a to i tehdy, je-li výprava náročná a vyžaduje-li třeba i mohutnou výstavbu kulis třeba středověkého města, náměstí nebo dvora. A vedou k tomu i firmy, které si na tyto práce najímají. Jen jednou se nám, tuším, stalo, že jeden nedočkavý řemeslník navrtal k překvapení všech středověký kámen. Výsledkem bylo, že jsme po štábu požadovali odborný restaurátorský zásah, a on ho skutečně zaplatil," zavzpomínal Hanzlík.

Není bez zajímavosti, že správa lipnického hradu již při probíhajících opravách a rekonstrukčních pracích na filmaře pamatuje. A to například při výběru barev omítek. „Víme, že čistě bílou omítku, třeba v interiérech, nemají filmaři rádi. Proto volíme barvu tmavší, která odpovídá barevnosti omítek dochovaných ze středověku," podotkl Hanzlík.

První, kdo obvykle správu hradu, a to v souvislosti s možným natáčením kontaktuje, bývá takzvaný lokační producent. Právě na něho se producenti filmů, autoři a režiséři obracejí nejdříve. „Již při přípravě scénáře a režijního vedení mají jasnou představu o místech, kde by mělo dílo vzniknout. A lokační producenti, v našem případě to jsou vždycky Češi, mají dostatečnou místní znalost a zkušenost. To je první fáze. V té druhé pak lokační producent přijede na hrad a spolu s ním i režisér, kameraman a architekt  a všechno si detailně a pořádně prohlédnou. A pokud se rozhodnou, že ano, že budou u nás natáčet, odstartují tím obvyklý administrativní proces," uzavřel Marek Hanzlík.