Ty letošní Vánoce trávím stejně jako minulé. Doma, ve společnosti svého pejska, českého fouska, při umělém stromečku pod který sám sobě a jemu něco snad i nadělím. Oba si dáme rybí polévku, kterou sám už léta vařím, smaženého kapříka a salát, vše vlastní výroby. Cukroví mám rád, ale nepeču. Mám však několik přátel, kteří mne jím podarují,“ prozrazuje Švihlík, který se rozhodl na herecký důchod odejít z Prahy a žít na Vysočině, v obci Jitkov na Chotěbořsku.

Loni prý dokonce dostal krabici cukroví od jedné milé kuchařky z restaurace, která si přála, aby jí podepsal fotografii z „četnického“ seriálu a ta krabice cukroví byla za odměnu.

"V mém pokročilém věku už bylo těch Vánoc tolik a všechny vlastně krásné, že si ani na ty nejhezčí nevybavím. Možná ty první dětské, kdy jsme s maminkou ve formičkách na sněhu nechávali vychladit čokoládové figurky na stromeček. Ta čokoláda měla úplně jinou chuť než ta pozdější kupovaná. Já jsem každou chvilku chodil kontrolovat zda dobře chladne a zda se nějaká neztratila. Ztratila, a na mých prstech a puse bylo poznat kdo je oním nenechavcem,“ vzpomíná herec s dojetím. Nebyly to Vánoce bohaté na dárky, ovoce a jiné dobroty. Ale bylo po válce a všichni byli rádi, že se shledali, měli se rádi a vypadali tak šťastni, než přišel rok 1948. Ale to už je podle Františka Švihlíka tak dávno a je to na zcela jiné vzpomínání.

„Silvestra nikdy moc neslavím. Tedy myslím co se alkoholu týče. Mám jedno heslo. Když piji celý rok proč pít i na Silvestra , kdy pijí všichni. Nějakou skleničku šampaňského vypiji a většinou jen v úzkém kruhu přátel,“ prozrazuje herec. Dříve slavíval v divadelním klubu po silvestrovském představení. K jeho krásným vánočním vzpomínkám patří i natáčení Vánoc v seriálu Četnické humoresky, které bylo krásné až dojemné.

Už samotná příprava. Přinesení stromečku, jeho zdobení, příprava štědrovečerní tabule. Všechno to vonělo jako v každé domácnosti, smaženým kaprem a cukrovím. „Vlastně jsem poprvé zažil štědrovečerní večeři v přítomnosti tolika lidí. Nemluvím jen o hercích. Celý štáb byl nějak slavnostně naladěn. Natáčení probíhalo v klidu a pohodě. Všichni se na sebe usmívali,“ vypráví Švihlík a dodává as dojetím: „A když večer vyvrcholil příchodem Arazímovi dcery, myslím že bylo málo těch, stejně jako později u obrazovek, co by neměli vlahé oči dojetím. Možná i tyto Vánoce byly pro mne ty nejkrásnější.“