Tohoto významného životního jubilea se dožívá ve výborné kondici. Připomeňme, že 1. února byl při tradičním oceňování sportovců města poctěn čestnou cenou Za zásluhy a rozvoj sportu ve Světlé nad Sázavou. A to plným právem, vždyť stál u kolébky hned několika sportů ve městě.

Rodáka z nedaleké Příseky, který po základní škole vystudoval Obchodní akademii v Kolíně a potom dlouhých 45 let pracoval ve finančnictví, provázel sport po velkou část života. Hrál hokej, fotbal a především volejbal.

„Moje sportovní činnost započala v roce 1933, kdy jsme začali u nás v Přísece hrát odbíjenou, první naše hřiště bylo u Prosů na zahradě. Fotbal jsme zkoušeli na loukách, odkud nás vždy majitelé vyháněli. S opravdovým fotbalem jsem jako žáček začal v roce 1935 v S. K. Lučice, tam bylo totiž nejbližší regulérní hřiště. Vzpomínám na svůj první zápas, v Německém Brodě jsme tenkrát prohráli 1 : 2," zavzpomínal František Trtík.

Hokejka z břízy

Také o svých začátcích s hokejkou se jubilant s radostí rozpovídal.

„Hokej jsem začal hrát v roce 1938, měl jsem hokejku, kterou jsem si zhotovil z břízy, a nové kanady s botami jsem si koupil za 175 korun. Doma jsem s tím měl velké potíže, po každém zápase byly domluvy, ale ty měly obrácený účinek. To se ještě hrálo na Sázavě nad splavem, hřiště tehdy tvořily asi 20 centimetrů vysoké dřevěné mantinely. Později nám vedoucí pily z Kochánova, pan Janeček, věnoval prkna na zhotovení opravdových mantinelů, to se již hrálo na rybníku v zámeckém parku, u kterého stával altán, který nám sloužil jako šatna. Později jsme se převlékali v hostinci na Malé Straně."

A jaké jsou vzpomínky Františka Trtíka na začátky světelského volejbalu?

„Volejbal jsem ještě před válkou hrál v Sokole Světlá v Havlíčkově župě. Vybavení jako síť a míč jsme si museli koupit sami a k zápasům jsme jezdili na vlastní náklady. Za války byly soutěže zrušeny, proto jsme si v roce 1941 vytvořili družstvo M. N. S. Příseka a jezdili po turnajích, většinou na kolech. Pamatuji se, že se nám dařilo, šli jsme od vítězství k vítězství."

Jednou větou

Po své aktivní sportovní činnosti zůstal František Trtík na dlouhá léta u sportu jako funkcionář, a tím si prodloužil své sportovní mládí. Celé to shrnul do jedné věty, kterou řekl do mikrofonu moderátorce Jarce Holoubkové při ocenění sportovců města Světlá nad Sázavou. „Sport mi dal především nezapomenutelné chvíle v dobré partě, naučil mě překonávat překážky a snad i přispěl k mé fyzické kondici."

Jiří Víšek