VYBRAT REGION
Zavřít mapu

František Vyšata Čech – neklidný tulák po světových rovnoběžkách

Sobíňov – Deset let od otevření naučné stezky si připomenou v sobotu v Sobíňově. Při té příležitosti zde chce Klub českých turistů odhalit pamětní desku jednomu z českých cestovatelů světoběžníků, Františku Vyšatovi Čechovi. Narodil se v Chlumanech u Prachatic, ale zemřel po neúspěšné operaci roku 1942 v obci Hlína u Sobíňova.

28.5.2015
SDÍLEJ:

František Vyšata Čech.Foto: Archiv

Jak má vypadat slavný cestovatel, na to můžeme mít různé názory, ale o cestovatelích první poloviny 20. století obecně převládala asi tato představa: hlavně muž, urostlý, inteligentní, odborně vzdělaný, který se na cestu pečlivě připravuje a má jasný cíl. Když se vrátí domů, podělí se o svoje zážitky a poznatky se svými krajany poutavě napsaným cestopisem, či odbornými přednáškami.

Česká společnost měla ve svém středu v první polovině 20. století řadu takových úctyhodných mužů i žen. O některých z nich, příkladem může být Strýček Eskymák Jan Welzl, ale dodnes panují pochybnosti, zda si svoje úžasná dobrodružství docela obyčejně nevymyslel.

Svébytnou kategorií byli takzvaní světoběžníci, zcela jiní než takzvaní „profesionální" cestovatelé. Jejich nejnižší kastu tvořili obyčejní tuláci, kteří se domnívali, že jejich cesty by měl zaplatit někdo jiný, což ani dneska není výjimkou. Existovala však, a vždy bude existovat, určitá světoběžnická elita lidí, kteří pro svou neodolatelnou cestovatelskou vášeň obětovali vlastní peníze, nebo se prostě vydali do světa s prázdnou kapsou a pak si hledali zaměstnání. Vzdělávali se a posílali domů své sbírky přírodnin či etnografických předmětů. Udržovali kontakt s domovem, psali články do časopisů a nakonec i cestopisy. Jejich literární vyprávění bývalo autentické, podepřené vlastními hlubokými prožitky.

Neklidná krev

Mezi takovouto elitu světoběžníků patřil i František Vyšata (1881-1942). Svoje druhé příjmení Čech si přidal až později, aby zdůraznil příslušnost k vlasti a národu. Narodil se 14. února 1881 v Chlumanech na Prachaticku v rodině zedníka. Byl čtvrtým a posledním dítětem chudých rodičů, dětství neměl nijak radostné. Jeho otec odcházel často za prací do Vídně, matka byla na výchovu dětí sama. Už v mládí prý měl neklidnou tuláckou krev.

Učil se bednářem v Českých Budějovicích, ale poklidný život řemeslníka plný všedních starostí asi nebylo to, co od života chtěl a co si představoval. Rodičům dělal víc starostí než radostí. V náhlém hnutí mysli, ještě jako chlapec, odplul bez vědomí rodičů po Vltavě s voraři do Prahy. Poté pobyl nějaký čas doma a pak se měl doučit řemeslu v Praze. Ovšem raději prý, jak tvrdí pamětníci, chodil po pražských pivovarech a žebral o jídlo a peníze, o práci však zájem nejevil. Navíc se proti vůli rodičů oženil s nevhodnou partnerkou. Ta ho donutila přestěhovat se do Vídně, kde ho opustila.

Cesty do Jižní Ameriky

Svoje životní zklamání se rozhodl mladý Vyšata léčit cestou do Argentiny, kam se vydal 19. března 1910. Tam potkal potulného houslistu Leitgeba z Moravy. Koupil si tahací harmoniku a odjel s ním do Buenos Aires. Cestoval s dobrodružnou výpravou dokonce až do severoargentinských pustin a teritoria Pampa Central, které procestoval pěšky i na koni. Nakonec se vrátil zpět do Buenos Aires, kde se na sklonku roku 1912 dozvěděl, že jeho manželka by se k němu chtěla vrátit. František Vyšata Čech tedy odplul zpět do Evropy, aby začal nový rodinný život. Poklidná existence v Chlumanech však jeho ženu netěšila, zřejmě byla ze stejného těsta jako její manžel, a proto znovu utekla do Vídně.

V dubnu 1914 už byl světoběžník zpátky v Buenos Aires. Tady mu cestu zkřížila první světová válka. V jižní Americe zůstal celých dvanáct let. Křižoval severní Argentinu, jižní Brazílii, Paraguay a Chile. Navštívil Andy, viděl jezero Titicaca i nejjižnější cíp jižní Ameriky. Během svých cest si vydělával na živobytí různými způsoby. Například prací v pivovarech, měl však i jiná zaměstnání, třeba jako řidič tramvaje v Santa Fé, odkud byl ale brzy propuštěn pro příliš divokou jízdu. Za ušetřené peníze podnikal výpravy po Jižní Americe. V roce 1924 přicestoval do Ohňové země. Navštívil i horské oblasti Bolívie a Peru.

Krásná pohádka mládí

V roce 1926 se Vyšata dostal po jedenácti letech domů. Později tuto druhou cestu nazval „krásnou pohádkou mládí". O svých cestách po Jižní Americe napsal trojdílný cestopis. Rukopis nabídl Vilímkovu nakladatelství, které mu ho ale vrátilo, neboť byl prý málo dobrodružný. Jeho finanční situace nebyla moc dobrá. Stal se úředníkem Masarykovy akademie práce, kde redigoval časopis Československá emigrace za bídných 500 korun měsíčně. Svůj cestopis ale nakonec vydal v roce 1927 v nakladatelství u Kvasničky a Hampla. Psal články do různých časopisů. V jedné vršovické hospodě založil stolní společnost Kruh přátel cestovatele Františka Vyšaty Čecha.

Nedostatek Vyšatova vzdělání způsobil, že jako autor musel přistoupit na spolupráci s profesorem Ladislavem Padevětem, s nímž se však do krve pohádal, neboť Padevět zneužil Vyšatovy cestopisné poznámky a vydával pak výsledný cestopis za své vlastní dílo, přestože na popisovaných místech nikdy nebyl.

Světoběžník a dobrodruh doma dlouho nevydržel. V září 1927 opět vyplul přes Atlantik. Navštívil Argentinu, Uruguay a Paraguay, ale těžiště jeho působení se nacházelo tentokrát v Brazílii, kterou poznal od nejjižnějších států až po Amazonii. Jeho třetí cesta trvala téměř deset let a skončila 5. června 1937, kdy se vrátil do vlasti, kde vydal především brazilskému putování věnovaný cestopis Středem Jižní Ameriky.

Dobrý Čech a člověk

František Vyšata Čech psal svůj cestopis i paměti, přesto, nebo možná právě proto, že byl dobrodruh, oženil se podruhé, na inzerát a hospodařil na venkově. Jeho rukopisná i obrazová pozůstalost je uložena v Náprstkově muzeu v Praze.

Pokojné hospodaření ale nebylo pro něho, toužil po další cestě, ale byla válka, a navíc jej zradilo zdraví. Zemřel po neúspěšné operaci žaludku 3. října 1942 v Hlíně u Sobíňova.
Jeho životní krédo znělo: „Všude jsem pracoval, nestyděl jsem se za žádnou práci a šetřil na cesty, bych mohl dávati zprávy české veřejnosti o životě, poměrech a krajích Jižní Ameriky. Nikdo mi za to nezaplatil ani haléře. Nic jsem nechtěl, než konati svoji povinnost co dobrý Čech a člověk."

Vyšatovy knihy:
Patnáct let v Jižní Americe. Trojdílný cestopis: V žáru pamp I. Divokým rájem II. Z tajů Kordiller III. Středem Jižní Ameriky. Paměti z domova a z ciziny – pouze rukopis

Autor: Štěpánka Saadouni

28.5.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jaroslav Faltýnek a Andrej Babiš
46

ANO nevyhrálo na Brodsku jen v necelé desítce obcí

I sociální demokraté sledovali výsledky voleb společně.
18

Hodnocení voleb: Zklamání i naděje politiků

Lídr TOP 09 na Vysočině se obává ztráty demokracie

Vysočina - Strana TOP 09 se do poslanecké sněmovny dostala takříkajíc s odřenýma ušima.

AKTUALIZOVÁNO

ONLINE: Volby skončily. ANO vítězí i na Vysočině

Vysočina - Volby do Poslanecké sněmovny ČR skončily. Vysočina už není oranžová. Zmodrala a ovládlo ji podobně jako jiné kraje hnutí ANO.

ČSSD Vysočinu neudržela, ANO slaví vítězství

Vysočina – Vysočina už není oranžová. Zmodrala a ovládlo ji podobně jako jiné kraje hnutí ANO. Hlas hnutí ANO dalo 28,63 procent vysočinských voličů. Pro ANO jde o výrazné zlepšení oproti minulým volbám v roce 2013, kdy pro tuto stranu v kraji hlasovalo 15,89 procent voličů.

Reakce ODS: Otázka je, kam bude republika směřovat

Vysočina - S potěšení sledoval v Modrém domě v Jihlavě výsledky voleb do Poslanecké sněmovny volební štáb Občanské demokratické strany.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení