Kupodivu teprve s tak dlouhým odstupem vychází vůbec první monografie o tomto významném umělci. Úkolu se bez objednávky ujal Jaroslav Valečka, st. Povoláním geolog se Panuškovi začal věnovat se zanícením, které by ctilo profesionální kunsthistoriky. Obrazně řečeno – badatel zemských hlubin probádal nejen známé, ale také podzemně skryté, dosud „neprofárané" výtvarné i životní hlubiny jednoho z nejlepších žáků proslulé krajinářské školy Julia Mařáka.

„Tati, vydej to knižně," vybídl otce jeho syn – akademický malíř Jaroslav Valečka mladší. Pobídka došla krásného naplnění díky nakladatelství Milan Hodek Paper Jam.

Na nedávný křest Valečkovy publikace do Goltzovy galerie v Golčově Jeníkově přijelo tolik lidí, že se do jednoho podlaží nevešli, tísnili se i na schodech.

V početném publiku byla i ředitelka Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě Hana Nováková, která hluboce smekla před autorským a vydavatelským činem.

Ze 350 stránek plyne, že nebyl, není a stěží někdy bude větší znalec Panuškova životního a tvůrčího osudu, než je Valečka. Předkládá nepřeberné množství informací a detailních zjištění. Kdo například postřehl, že nejdražším Panuškovým obrazem prodaným po roce 1989 v aukci je Pomsta mrtvému? Koho napadlo najít obětní kámen na vrchu Smrkovec ve vsi Dneboh sto let po tom, co jej Panuška nakreslil? Kdo by dovedl poopravit samotného Panušku, že na Podkarpatské Rusi namaloval také olej na kartonu Zřícenina Chustu? Valečka nežijícímu malíři připomene, že tento obraz se dražil v Praze v roce 1940.

Čtenáře z Havlíčkobrodska bude především zajímat zdejší Panuškovo životní a tvůrčí zakotvení.

„Mnoho krajin namaloval na Vysočině, v okolí Lipnice nad Sázavou, tolik prací z okolí Lipnice dokládá, jak moc si oblíbil tento malebný, krajinářsky vděčný kout Českomoravské vrchoviny, který se později měl stát jeho domovem. První publikovaný obraz se zdejším námětem se objevil v roce 1909 ve Zlaté Praze (revue vydával přibyslavský rodák Jan Otto – pozn. autora) a byl to právě hrad Lipnice", píše Valečka a dodává, že mikrosvět kolem Melechova a Lipnice skýtal nepřeberné množství malebných zákoutí, vyzývajících krajináře k malování, vedle zákoutí bylo možné z výše položených míst ztvárnit i velké, až panoramatické záběry, k nim patří jeden z největších (130 x 210 centimetrů) a nejzdařilejších Panuškových olejů – Podzim na Českomoravské vysočině. Rád maloval rybník Kamenná trouba v obci Řečice, peřejní Stvořidla, nivu Pstružného potoka nebo rynek a hradby v Německém Brodě.

Valečka si všímá i přátelství Panušky s jinými umělci, které osud – jako i jeho – přivál do horního Posázaví. Publikuje Panuškovy poslední lipnické portréty Jaroslava Haška, i ten na úmrtní posteli. A také ví, že Panuška byl kmotrem Aleny Ladové, dcery ilustrátora Dobrého vojáka Švejka.

Kniha Jaroslav Panuška 1872-1958 – Průvodce životem a dílem je neobyčejně zajímavá obsahem a nádherná formou – grafickou úpravou Jana Slivky a Dana Friedlaendera, zvoleným papírem, tiskem, vazbou a 348 reprodukcemi. Její prodejní cena se může zdát poněkud vyšší, ale plně odpovídá přidané hodnotě vůbec prvního a velmi podrobného zmapování umělcova bohatého odkazu.

Ivo Havlík