Pomalu to vypadá, že se do socialistických oslav 1. máje nikomu nechtělo a že tam veřejnost byla nahnána div ne pod samopalem. V tom případě je divné, když o oslavy Svátku práce nikdo nestál, proč byla náměstí pokaždé plná. Možná proto, že nadpoloviční většina účastníků nebrala první máj jako vítězství ideologie, ale jako volný den spojený s lidovou veselicí, neboť druhý den opět všichni mohou jít do práce se spokojeným pocitem, že tu práci mají.
Pokud někomu socialistické první máje ještě nyní tak vadí, měl by si možná uvědomit, že se tak moc nezměnilo. Dnes opět musíme vykřikovat ta správná hesla. Opět šlapeme pěkně v rytmu v jiném společném průvodu, kde nám za nedostatečné nadšení pro „společnou a správnou věc", zase hrozí stigmatizace. Místo praporku s rudou hvězdou, srpem a kladivem máme vlaječku plnou bílých hvězdiček v modrém poli a opět posloucháme prázdné fráze o vymyšlené zářivé budoucnosti pod křídly nějakého velkého bratra. Jen jedna změna tady je. Už se nezdravíme čest práci, neboť skutečná poctivá práce, nedej Bože, dokonce práce manuální, v této společnosti, na rozdíl od líné a neužitečné velkohubosti, žádnou úctu už 25 let nemá.