Jednou z nich je třeba Klárka Uchytilová z Bezděkova, která bojuje s leukémií a nedávno prošla transplantací kostní dřeně. A právě pro ni se minulý čtvrtek běželo v Malči. Je skvělé, jak se děti z malečské základní školy semkly a uspořádaly tuto akci, jejíž výtěžek alespoň částečně Klárce pomůže.
Co mě ale překvapilo, byla účast. Přiznám se, že jsem čekala více nadšených (ne)běžců. Vždyť nešlo přeci o to, podat nějaké extrémní výkony, ale trochu se proběhnout nebo alespoň projít kolem školy. Váhám, jestli lidi odradil čas konání, nebo, a teď mi promiňte ten výraz, vlastní lenost. Třeba někoho opravdu odradila skutečnost, že by musel běhat.
Kolik lidí by asi přišlo, kdyby to byla akce „Hraní počítačových her pro Klárku“? Nechci házet všechny do jednoho pytle, ale opravdu mám poslední dobou pocit, že se lidé raději účastní akcí, kde se po nich neočekává žádný pohyb.
Příště, až zase budeme hledat výmluvy, proč něco nejde, vzpomeňme si alespoň na jeden důvod, proč by to jít mělo. A to se netýká jen sportování. Nikdo nevíme, co nás čeká, tak ať jednou nelitujeme, že jsme promarnili nějakou šanci.
