Z hlav ministerských úředníků padají hotové perly. V řidičském oprávnění by dokonce měli mít senioři uvedeno, že mohou jezdit například jen ve svém kraji nebo na konkrétně stanovené silnici. Na jiné komunikace by nesměli. U sebe by měli mít nepřetržitě potvrzení od lékaře, že nejsou senilní a smějí za volant, jinak jim hrozí likvidační pokuty. Je záhadou, kde se v popřevratové společnosti vzala ta nenávist vůči dříve narozeným. To pohrdání s nímž jsou senioři při každé příležitosti označování za duševně méněcenné jedince, bez vlastní vůle a rozumu, kteří musejí být pod nepřetržitou kontrolou.
Je s podivem, že Ministerstvo dopravy ještě nevydalo směrnici, podle které by měl být senior přistižený za volantem okamžitě zastřelen pro výstrahu. Přitom nezapomeňmě na to nejdůležitější, že se naši mocní opět snaží posouvat nám hranici odchodu do důchodu směrem vzhůru, nejlépe do nekonečna. Tudíž pokud je senior podle našich mocných schopen bez problémů i ve vysokém věku intenzivně pracovat bez jakékoliv úlevy je tedy zcela logicky schopen bez problémů řídit auto bez jakýchkoliv omezení.
Přitom podle policejních svodek které strážci zákona pravidelně rozesílají novinářům, zatím nejvíc průšvihů za volantem působí „mladí a neklidní“ s ještě mokrým řidičákem a hned po nich milovníci alkoholu, drog a závisláci na mobilech a agresivní hulváti. Označit všechny seniory za volantem automaticky za škůdce silnic, dokonce jim vymezit prostor, kde se ještě smějí pohybovat, je drzé, urážející a diskriminační. Měli bychom si hlavně ujasnit proč si senior za volant sedá, někdy i ve vysokém věku. Nemá na výběr. Vysoké procento seniorů bydlí na venkově, kde často, díky popřevratovým úsporným opatřením, jezdí sotva dva autobusy za den o víkendu nic. Senior bez auta se z vesnice nedostane k lékaři, na nákupy, za kulturou, ba ani na úřad. Senior bez auta se stane na venkově vězněm vlastního domova, protože jen málo důchodců si může ke každé cestě do civilizace zavolat taxík.
