V kroužku nadšeně a neúnavně pracovali pro rozkvět české hádanky. Byly to vynikající, chytré osobnosti, na které nelze zapomenout. K zakladatelům patřili Otomar Suchomel, Josef Vrána, „Monda" Černý, Jan Tasovský, Skála, ze starší generace Cyril Mika, Antonín Bulička. Předsedou byl Ludvík Šíl.

Můj dědeček Josef Klofáč (1883 – 1961) z Bezděkova u Krásné Hory, skromný a pracovitý člověk, se od mládí věnoval české hádance. Jeho kolegové o něm napsali, že má zajištěno významné místo v dějinách české umělé hádanky. Ve všech hádankářských časopisech („Olympické Besedy", vídeňské „Hádankářské Besedy", „Sborník českých hádankářů", „Ostravský hádankář", brněnský „Hádankářský obzor", „Mladý hádankář", „Hlavolam") se objevovalo jméno Josefa Klofáče jako autora. Byl přezdíván „hádankářský agronom". V roce 1913 se přihlásil za člena kroužku „Ariáni". K nejsvětlejším kapitolám v historii kroužku patří velký hádankářský sjezd 13.-14. července 1935 u příležitosti 30. výročí trvání „Ariánů". Zúčastněných hádankářů z Čech a Moravy byla téměř stovka.  O dědovi napsali, že potrápil na sjezdu v jednom z turnajů dvěma pernými „kokosy", které zdolal až „starý pán" – Evžen Brand.

Jako pilný autor rébusů získal několik ocenění, hádankářské činnosti se věnoval přes šedesát let, vyplňoval svoji zálibu po těžké a namáhavé práci na širých rodných lánech. Hádance se věnoval i v Itálii, kde strávil za I. světové války několik let. Z války byl zdravotně poznamenán, ale přesto v roce 1928 postavil můj rodný dům. Ke konci života byl upoután na lůžko, s maminkou jsme až do posledních chvil byly s ním.

Vzpomeňme na něho a další významné hádankáře s úctou a obdivem.

Marie Frühbauerová

Ozvěte se

Rádi zveřejníme další vzpomínky našich čtenářů na své předky či příbuzné. Zejména pak, budou-li se, třeba i částečně, dotýkat událostí I. světové války.