V roce 1916 byl na území dnešní psychiatrické léčebny zřízen barákový tábor pro židovské uprchlíky z oblastí Haliče a Besarábie, kudy procházela rakousko – ruská fronta první světové války. S postupujícím časem uprchlíků přibývalo a tábor byl přeplněn k prasknutí, s čímž souvisel všudypřítomný hlad a špína. Ruku v ruce se špatnými hygienickými podmínkami šlo i šíření mnohých nemocí. Mimo jiné se jednalo o skvrnitý tyfus. Protože na původním židovském hřbitově již nebylo pro jeho další oběti místo, byl roku 1917 zbudován zcela unikátní tyfový hřbitov, který byl využíván více než rok až do konce první světové války a jeho prostor byl udržován po celé období první republiky, přestože Německý Brod zaznamenával výrazný úbytek židovského obyvatelstva. Kvůli holocaustu a nacistické hrůzovládě se na hřbitov po druhé světové válce téměř zapomnělo a jeho prostor téměř šedesát let chátral. Peníze na jeho nejnutnější opravy a údržbu byly poprvé poskytnuty až v roce 2004.

Hřbitov se nachází severně od Havlíčkova Brodu asi 500 metrů za novým městským hřbitovem. Jedná se o velmi dobře patrný zalesněný ostrůvek v polích, kolem něhož byl po skončení první světové války vystavěn dřevěný plot a uvnitř také hřbitovní domek. Samotný prostor hřbitova tvořily vysoké stromy vysázeny ve tvaru kříže, mezi nimiž byla nižší a hustší výsadba.

Na hřbitovní ploše 25 x 25m bylo dodnes zachováno 86 prostých náhrobních kamenů s hebrejskými nápisy. Latinkou je výjimečně uvedeno pouze jméno, bydliště a datum úmrtí. Ke hřbitovu nevede žádná přístupová cesta. Do dnešních dní se nedochoval ani dřevěný plot a hřbitovní domek a těžko patrný je také původní záměr stromové výsadby. Přesto se jedná o jediný hřbitov svého druhu v českých zemích, jehož historický význam daleko přesahuje hranice židovských dějin.

Jiří Svatoš