close zoom_in „Pokusíme se je zastrašit ohněm, všude budou plameny,“ slibuje rytíř Michal z Prahy a rozhodně se nevzdává dopředu.

I když se scénář rok co rok opakuje, bojovníci v mohutných brněních vydají i tentokrát ze sebe všechno. Slunce ale neúprosně pálí, Michal má na sobě asi dvacet kilo plechu. „Člověk si zvykne,“ poznamenává s úsměvem. „A potom, namočil jsem si oblečení, co mám pod tím, takže mě to trochu zchladí,“ prozrazuje recept na neúprosné vedro.

Ani mečem, ani dělem

Rozhodující bitva se blíží, v obou táborech cítit neklid. Křesťané chtějí zastavit kruté tažení barbarů, jako taktiku zvolili stavění se do formací. Jejich nejoblíbenější je šípovitá, ani ta však nepřináší úspěch. I když rytíři útočí vší silou, zlomit odpor barbarských kmenů se jim nepodaří ani mečem, ani dělem.
Ze zálohy barbarům přicházejí na pomoc lukostřelci a bitevní pole je rázem plné mrtvých křesťanských bojovníků.

close zoom_in Nemůže bojovat

Barbaři tak mohou hrdě vztyčit svoji vlajku. Velký podíl na jejich vítězství má i nejdůležitější člověk kmene – kouzelník. „Umím soupeře očarovat. Našim bojovníkům zase dávám více síly a energie,“ neskrývá Jaroslav „Blondy“ Daňo z Kolína, který barbarům takto pomáhá už třetím rokem. Jeho vzhled ho prý na to přímo předurčuje.

Role kouzelníka je však trochu nevděčná, nemůže se zapojit do boje, musí „jenom“ kouzlit. „Samozřejmě, je mi to trochu líto, protože sám šermuju, ale někdo to dělat musí,“ směje se. Barbaři opět slaví. Jejich moc tak bude ještě na dlouhá léta budit v celé zemi strach.