Poslední dva týdny je úroda veliká, řekl dnes ČTK Jiří Pejchal z havlíčkobrodského Mykologického spolku.

Do září se v kraji houby objevovaly střídavě, podle toho, jak kde napršelo. Místní rozdíly byly značné. "Třeba v lese nad silnicí se daly najít a v lese pod ní ne, vzdálenost mezi nimi byla dva kilometry," uvedl Pejchal.

Pro brodské mykology se houbařská sezona dostavila v pravou chvíli. Na tradiční třídenní výstavě hub, která se do dneška konala v Muzeu Vysočiny, jich představili 330 druhů. Nečekaně vysoký byl také zájem veřejnosti. Expozici s mykologickou poradnou každý den navštívilo 400 až 500 lidí.

"Lidé občas přinesli i něco, co je jedovaté, ale ne nějak smrtelně. Najít muchomůrku zelenou není zase tak obvyklé," podotkl Pejchal. Houbaři se podle jeho zkušenosti dělí na dva druhy. Jedni sbírají pouze hřibovité houby, druzí se snaží naučit poznávat i jiné druhy. "Ale těch druhých je menšina," dodal.

Sám houby sbírá od mládí - vyrůstal na samotě v lese. "Hříbky moc nezbožňuju. Řízky dělám hlavně z holubinek nebo čirůvek," uvedl. Které druhy hub jsou nejlepší, to je podle Pejchala věc názoru. "Třeba pravé ryzce se považují za delikatesu, ale já je moc rád nemám," řekl. Sám si pochutná třeba i na trsnatci obrovském, což je houba, která roste u kořenů buků nebo dubů. I metr široké trsy mohou vážit až 20 kilogramů; jedlé jsou, dokud jsou mladé a měkké. Dají se z nich udělat vynikající řízky, na cibulce s kmínem chutnají jako husí krev.