Několik desítek jejich olejů a grafik je nyní vystaveno v nové Galerii Janáček na Bechyňově náměstí v Přibyslavi.

O životě a díle mnohostranné umělkyně na vernisáži promluvil ředitel Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě Jiří Jedlička. Pětaosmdesátiletá Blanka Bohdanová osobní neúčast omluvila kaligraficky napsaným dopisem z Kolodějí, kde žije. List byl přečten za aplausu zcela zaplněné výstavní síně. Plánovanou cestu do Přibyslavi zhatila nemoc, kvůli zdraví se herečka musela vzdát i současných rolí v pražském Činoherním klubu.

„Ale malíři prý mají, na rozdíl od herců, mlčet a nechat mluvit své obrazy. Věřím tedy, že si s nimi popovídáte líp, nežli se mnou. Přeji vám také pohodu klidných Vánoc a hodně zdravých sil do roku příštího. Bez pohrom a s věrností kultuře – vaše Blanka Bohdanová" – napsala do Přibyslavi herečka a malířka.

Ve výstavní síni pod jejím fotografickým portrétem se připomíná, že hrála čtyřiačtyřicet sezón v Národním divadle a více malovat začala teprve po roce 1968, když nesměla být obsazována do filmových rolí. Vystavovala ve Španělsku, Řecku, Holandsku, Německu, Brazílii, Itálii, Japonsku, Norsku a Polsku. Poslední výstavu k letošnímu životnímu jubileu (narodila se 4. března 1930 v Plzni) měla v pražské galerii Azeret.
Vděčnost za barvy, tvary a světlo

„Myslím, že jsem prožila plodný umělecký život v oboru herectví, ale dnes vím, že by se výtvarný projev lépe hodil k mé povaze. Ráda si volím samostatné cíle a za ně zodpovídám. Kromě toho se mi malování stalo jednou z důležitých náplní mého života, a tak maluji, jak mi má duše a srdce velí… Miluji prostředí, do kterého jsem přišla na svět, tuhle nádhernou planetu, kterou si snad jednou zasloužíme, jestli s námi neztratí trpělivost. Moje obrázky jsou vděčností za barvy, tvary, světlo, které nám zatím štědře poskytuje," takové je pozvání Blanky Bohdanové na přibyslavskou výstavu.

Ivo Havlík