Do čela sdružení, které je dobrovolnou, zájmovou, nestranickou a nevládní organizací, jež od roku 1990 spojuje především historická města České republiky, byl zvolen v průběhu devátého sněmu, který se nedávno uskutečnil v Uherském Hradišti.

Co pro vás zvolení předsedou této prestižní instituce znamená?
V prvé řadě to považuji 
za ocenění mnohaleté práce, kterou město Havlíčkův Brod odvedlo v rámci péče o své historické dědictví. Dále to vnímám jako další dobrou propagaci města Havlíčkův Brod a také jako osobní výzvu. Neboť architektura obecně mě velmi zajímá, 
a ta historická zvlášť.

Vnímáte to i jako jisté zadostiučinění? Přece jen jste se stali, a to nejen vy osobně, ale celá havlíčkobrodská radnice, terčem ostré kritiky za podobu, kterou historickému Havlíčkovu náměstí dala jeho poměrně nedávná a nákladná revitalizace…
Upřímně řečeno, ano. Víte, kdybychom to, tedy v tomto uvedeném konkrétním případě, udělali špatně, pak bychom nebyli dáváni 
za vzor ostatním historickým sídlům. Nejezdili by k nám zástupci těchto měst a nezajímali by se o to, jak a proč jsme v případě revitalizace Havlíčkova náměstí postupovali právě takto. A nejen 
v tomto případě. Pozitivní ohlasy jsme zaznamenali například i při likvidaci panelového domu na sousedním Smetanově náměstí. Havlíčkův Brod je dáván za vzor třeba i v souvislosti s jednáním s majiteli historických nemovitostí v centru města 
a tak podobně.

Jak dlouho ve sdružení historických sídel působíte?
Město Havlíčkův Brod je ve sdružení již celou řadu let a já ho tam zastupuji od roku 2006. Pracoval jsem v jeho krajské sekci, která na Vysočině sdružuje třináct měst. 
V roce 2010 jsem byl zvolen do republikového výboru, 
o dva roky později do jeho předsednictva.

Kolik členů sdružení v současné době má?
Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska 
je tvořeno dvěma sty čtyřmi městy a devíti přidruženými institucemi. Jednou z nich je například i Česká komora autorizovaných inženýrů. Jeho partnery jsou Ministerstvo kultury ČR a také Národní památkový ústav. Mimochodem: v historických sídlech České republiky žije více než tři miliony obyvatel.

Můžete přiblížit hlavní činnost 
a poslání sdružení?
Něco již bylo naznačeno 
v úvodu, dodám tedy, že ve sdružení kromě historických měst a obcí působí i ta sídla, v jejichž správě nebo na jejichž území jsou zachovány významné kulturní a historické památky. Sdružení se ve všech aspektech soustřeďuje na uchování, ochranu 
a trvalou využitelnost našeho kulturního dědictví, které někdejší ministr kultury Pavel Tigrid s jistou nadsázkou označil za naše moře.

Co patří mezi nejvýznamnější činnosti sdružení?
Zdůraznil bych především jeho aktivní účast v Programu regenerace městských památkových rezervací 
a městských památkových zón, a to v úzké spolupráci 
s Ministerstvem financí, Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem kultury, jehož dotačním titulem zmíněný program je. Za zmínku stojí jistě i to, že od roku 1994 sdružení uděluje Cenu za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací a zón, která je spojena 
s čestným a prestižním titulem Historické město roku. Zapomenout nesmím ani 
na Dny evropského dědictví, respektive na Dny otevřených dveří památek, jehož gestorem je sdružení od roku 1998. Připomenu jen, žen Dny evropského dědictví probíhají pod záštitou Rady Evropy a v České republice současně i pod záštitou vrcholných státních orgánů.

Působí sdružení, řekněme, i metodicky?
Ano, a jde o jeho velmi významnou aktivitu. Pořádá celou řadu odborných konferencí a seminářů. V předchozích letech jsme se na konferencích zabývali například problematikou zástavby stavebních proluk v historických zónách, životem v církevních památkách, odstraňováním bariér v centrech měst, spoluprací architektů, památkářů, cestovním ruchem, ochranou průmyslového dědictví a podobně.

Jaké budou vaše priority coby předsedy sdružení?
V prvé řadě chci, aby sdružení důsledně pokračovalo v Programu regenerace městských památkových rezervací a zón. S tím je samozřejmě spojeno i financování tohoto programu, 140 milionů korun, které do něho šly 
ze státního rozpočtu v loňském roce, není mnoho. Zejména v porovnání s lety 1996 a 1998, kdy stát uvolnil 350, respektive 320 milionů korun. Dovolím si tvrdit, že výbor sdružení je v současné době velmi znepokojen situací, která v současné době 
v dotační politice nemovitých kulturních památek panuje.

Můžete to upřesnit?
V plánovacím období EU let 2007 až 2013 bylo možné podpořit památky ve venkovských obcích z Programu rozvoje venkova a nové využití památkových objektů 
ve městech bylo podpořeno 
z regionálních operačních programů. Stát tak mohl še᠆třit vlastní zdroje, a alokace na národní programy tak klesly na historická minima. Vloni se ale situace radikálně změnila. V novém plánovacím období nezískají venkovské lokality z Programu rozvoje venkova nic a Integrovaný operační program má podporovat pouze památky UNESCO, Národní kulturní památky, velká muzea a galerie. Zcela je tak opomíjen velký plošný rozvojový potenciál více než čtyřiceti tisíc nemovitých kulturních památek. Nemá-li se Česká republika vracet k modelu památkové péče z dob reálného socialismu, ten charakterizoval pouze opravy pouze těch nejvýznamnějších památek coby jakýchsi výkladních skříní, je tedy nezbytně nutné, aby národní zdroje v gescích Ministerstva kultury 
a Ministerstva pro místní rozvoj byly významně posíleny.

Jaký rozpočet programu regenerace by tedy byl podle vás optimální?
Půl miliardy korun. Investice do památek nesmí být chápána pouze jako jakési zachování minulosti či nějaké břímě. Kulturní dědictví totiž jako materiální podstata národní kulturní tradice představuje nenahraditelný základ uchování národní kulturní identity a prvořadým národním zájmem musí být zhodnocování tohoto kulturního kapitálu. Je třeba si uvědomit i přímou vazbu na ekonomiku. Kulturní dědictví je významným nástrojem sociálně-ekonomického rozvoje společnosti, především ke vztahu na související služby a cestovní ruch, a to jak na úrovni jedné konkrétní památky, daného města, regionu, tak i celého státu. Zachovalá památka či území pozvedá celkovou image města, nebo místa a zvyšuje jeho kulturní kapitál. Může se třeba stát i jedním z pozitivních faktorů při rozhodování investora o vstupu 
do města či oblasti. Dovolím si tvrdit, že je povinností nás všech zajistit kontinuitu péče o památky, jejíž principy by nám mohly závidět leckteré další evropské státy.

Před několika dny skončila pravidelná celostátní konference Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska v Chebu, která byla věnována středům historických měst. Vloni 
se v Písku odborníci věnovali zase tematice památek a bariér. 
Počítáte s tím, že se v průběhu vašeho funkčního období uskuteční obdobná konference také v Havlíčkově Brodě?
Věřím, že ano. A zabývat by se například mohla problematikou vytváření podmínek, či hledání cest k symbioze podnikatelského sektoru a resortu památkové ochrany. Jednoduše řečeno: Životem podnikatelů a živnostníků v památkách a s památkami.

V závěru trochu otázka na tělo. Není činnost sdružení poněkud duplicitní s činností a posláním památkářů?
Myslím si, že nikoliv. Národní památkový ústav je státní příspěvkovou organizací zřízenou zákonem o památkové péči. Památkáři
odborně a metodicky pečují 
a chrání primárně památky a památková území. To je samozřejmě dobré a správné. Sdružení historických sídel je tvořeno zástupci samospráv, které primárně pečují o kvalitu života svých občanů v širším kontextu. Při svých rozhodováních vycházíme z mnoha dalších aspektů, a tak se občas stane, že při řešení problémů v památkových územích nemáme v počátku s památkáři shodný názor. Je třeba se však vzájemně chápat a snažit se přijímat řešení, která by byla nejlepší nejen pro památky samotné, ale i pro všechny další aktéry, jejichž aktivity jsou s danou památkou spojené.