Empírová hranolovitá tumba z pískovce z roku 1809 původně stávala jinde, nyní je zasazena na zřetelnější místo – naproti hlavnímu vchodu do zámku.  Náhrobní deska už je pouhým torzem většího celku.

V minulosti z něho zmizela kamenná koule, girlandy a váza z bílého mramoru s nápisem v němčině „Mé vznešené milence".  Text sice poněkud zvětral, ale pořád je čitelný, vysvětluje, kdo a komu tumbu věnoval:

„Postaveno Josefem svobodným pánem Vančurou z Řehnic na památku svého adoptivního otce Jana Pavla Zebo z Brachfeldu a své manželky Johanky, jeho vážené neteře."

Pouze na zadní straně náhrobku již není možné přečíst přesná data úmrtí. Jan Pavel Zebo zemřel v roce 1808, jeho neteř Johanka o pouhý rok později.

Zebo byl bohatým jihlavským obchodníkem se suknem.

Jeho otce do rytířského stavu povýšila Marie Terezie odměnou za dodávky sukna pro uniformy její armády v sedmileté válce. Chotěboř Zebo koupil pomocí dluhopisu v dražbě v roce 1752. Jeho dědic, synovec, zemřel jako mladý muž, a proto adoptoval svoji neteř Johanku a jejího manžela, Josefa Jáchyma, barona Vančuru z Řehnic a Brachfeldu. Oběma Chotěboř odkázal. Po Johančině smrti v roce 1809 se Vančura znovu oženil. Vzal si Marii, baronku Lamotte de Frintropp. Lamottové de (z) Frintropp bylo jméno francouzské rytířské rodiny, která po roce 1620 přišla do Čech.

Poslední mužský potomek starého českého rodu Vančurů zemřel v roce 1834, o tři roky později se majitelkou Chotěboře stala Marie Vančurová z Řehnic, provdala se za barona Jana Dobřenského z Dobřenic, od té doby s přestávkou let 1948-1990 je chotěbořský zámek v rukou tohoto rodu.

Ivo Havlík