Vede ho Soňa Brabcová, která zde dále vyučuje i hru na kytaru. Orchestr se těší velké oblibě ze strany studentů. Podporuje a rozvíjí jejich lásku k hudbě. V repertoáru nenajdeme skladby pouze ze starších období, jak tomu bývá zvykem, ale i moderní skladby. Vyučující se snaží hlavně o to, aby hra na kytaru byla pro její žáky stále potěšením a nikoli povinností.

Jak dlouho již kytarový orchestr funguje?
Kytarový orchestr byl založen ve školním roce 2008 až 2009.

Co vás vedlo k založení?
Málokde kytarový orchestr je. Dechový nebo smyčcový orchestr je téměř všude, ale ten kytarový ne. Já celé mládí jezdila do Mikulova na kytarový festival, tam jsme byli týden a z těch lidí, co přijeli, se vytvořil kytarový orchestr. A jelikož jsme byli studenti konzervatoří a vysokých škol, nebyl problém něco secvičit. Říkala jsem si, že pro děti bude dobré, když se naučí souhře ve více lidech. Žáky to hlavně i baví daleko víc, než když se tu sejdou jen třeba ve třech.

Kolik členů má? Je obsazení stále stejné?
Obsazení se stále mění, žáci, kteří jsou starší, odchází a přichází noví. Liší se i počet. Ideální by bylo, kdyby měl orchestr šestnáct členů. To se ale stane málokdy, většinou se počet žáků pohybuje okolo čtrnácti, patnácti.

Jak staří jsou žáci v orchestru?
Věkové složení je opravdu pestré. Máme tu starší žáky, ale i mladší. Když na to stačí, není problém, aby v orchestru hráli. Když žáci odchází třeba na vysoké školy, nahrazují je právě mladší. Je to práce pořád dokola, když už orchestr něco umí, přijdou noví žáci a jedeme znovu.
Jsou v orchestru pouze žáci, kteří ve zdejší umělecké škole studovali či studují i hru na kytaru?
Ano, jsou to pouze zdejší studenti, kteří u nás na škole studují.

Orchestr vedete sama?
Ano.

Jak často máte zkoušky? Scházíte se jednou týdně či vícekrát?
Zkoušku máme pouze jednou týdně, v pátek.

Jaké skladby máte na repertoáru?
Stabilní repertoár si neudržujeme. Já pro to moc nejsem. Děti to pak nebaví. Není problém něco zopakovat, ale hrát pořád stejné skladby, to ne. Každý rok tedy nacvičujeme něco nového. V prvním pololetí se většinou chystáme na vánoční koncert, cvičíme tedy starou muziku z období klasicismu, baroka nebo renesance. Ve druhém pololetí se pak naopak věnuje volnějším žánrům, které se dětem líbí, například rock´n´roll, tango. Také upravujeme různé moderní skladby. Občas doprovázíme i pěvecký sbor.

Jakých akcí se s orchestrem účastníte?
Účastníme se v podstatě pouze akcí, které pořádá naše umělecká škola. Zatím jsme nikam nevyrazili. Na žádnou soutěž se zatím necítíme, právě z toho důvodu, že se sestava orchestru stále mění. V hudebkách to většinou bývá tak, že je věk dětí určen, že mají orchestr třeba jen pro děti od čtrnácti let, ale u nás je věk dětí opravdu odlišný. Mám tu slečny, kterým je osmnáct, a také třeba desetiletého chlapce. Repertoár proto musí být uzpůsoben tak, aby ho všichni zahráli. Účastníme se tedy jen koncertů tady a to pouze těch vnitřních. Škola má také akce venku, například koncerty na náměstí, ale tam je zase problém s ozvučením. Každá kytara by se totiž musela nazvučit. Bylo by to finančně náročné.

Před vystoupením cvičíte častěji?
Pořád cvičíme jednou týdně. Spíš den předtím ještě jednou vše procvičíme nebo si vyzkoušíme zahrát na místě, kde se akce koná. Kytary jsou problematické na to, jak znějí, tak, aby vše bylo v pořádku.

Máte žáka, ze kterého se stal úspěšný hudebník?
Ne, žádného takového, pokud vím. Bývalí žáci hrají, někteří i učí v domech dětí a mládeže. Na vyučování v umělecké škole je totiž zapotřebí speciální vzdělání. Hrají také například v různých kapelách. Ale že by někdo z nich byl, jak se říká hvězdou, to ne.

Studují někteří z bývalých žáků na konzervatoři?
Nestudují. Já sama se jim to snažím vymluvit. Myslím, že člověk je pak zaměřen pouze takhle. Ideální je z mého pohledu to, že se budou věnovat nějakému dalšímu oboru a následně povolání a hudbu budou mít jako koníček. Měla by to být záliba, když se pak hudba stane zaměstnáním, tak za prvé není jednoduché se tím uživit a za druhé by už mohla ztrácet to své kouzlo a stát se povinností, která už třeba nebude vykonávána s takovou chutí.

Jaký je váš největší úspěch?
Jak už jsem zmínila, my se zatím v podstatě ničeho velkého neúčastníme. Nejezdíme na soutěže ani přehlídky. Ale samozřejmě úspěchem je pro nás každá i sebemenší akce, kterou odehrajeme, a víme, že se publiku naše vystoupení líbilo.

Kytary si žáci nosí své nebo je tu máte k dispozici?
Máme tu celkem asi dvacet kytar. Žáci tu cvičí na nich a své si tak nemusí každý týden nosit.

Čeká vás v nejbližší době nějaká akce?
Nejbližší vystoupení bude až vánoční koncert. Ten se pořádá na zdejším gymnáziu v novém multifunkčním sále, je vždy třetí adventní neděli. Účastní se ho vlastně pouze soubory, a to pěvecký soubor, akordeonový a kytarový orchestr. Proběhne i baletní vystoupení.

Rozhovor se žáky

Jak dlouho již v kytarovém orchestru hrajete?
Tereza Panská: Já jsem v kytarovém orchestru již čtvrtým rokem. Ale sedm let zde studuji hru na kytaru.
Jakub Řehák: Já tady studuji už desátým rokem hru na kytaru a v orchestru jsem už šestým.

Cvičíte doma každý den?
TP: Každý den ne, cvičím tak dvakrát, třikrát týdně.
JŘ: Já také tak.

Hře na kytaru jste se chtěli věnovat sami od sebe?
Oba: Chtěli jsme sami.

Stále vás to baví? Nebo máte občas den, kdy se vám hrát opravdu nechce?
TP: Baví mě to pořád. Samozřejmě, že se mi občas nechce a radši bych dělala něco jiného, než šla na zkoušku, ale vždy se přemůžu a nakonec jsem ráda. Hraní mě opravdu těší.
JŘ: Já to mám stejně. Někdy se mi nechce, ostatně to asi každému. Ale hraji strašně rád, je to můj koníček.

Andrea Provazníková