Voda z rozvodněné Sázavy a rozbouřeného Sázavského potoka, který se do jejího koryta už prostě „nevešel", zaplavila celé hřiště a její hladina dosahovala půlmetrové výše. Lidé zpovzdálí a s tichým úžasem v očích přehlíželi obrovskou lagunu, ve kterou se během několika málo chvil hrací plocha a její bezprostřední okolí, proměnila.

„Hned nám bylo jasné, že je zle. Naprosto dokonalý trávník, o který doslova s láskou pečoval správce Míla Kafka, byl pryč. A s ním i stovky a stovky hodin, které mu nejen on, ale i další lidé z fotbalového klubu věnovali," vzpomíná světelský fotbalový činovník, Stanislav Vaněk. Ke kabinám a dalšímu zázemí stadionu se voda naštěstí nedostala. Zabránila jí v tom nejen jejich vyšší poloha, ale i preventivně položené pytle s pískem. „Hřiště jsme tehdy neměli pojištěné, a proto jsme se s likvidací škod museli vypořádat sami, přestože nám město poskytlo vydatnou technickou pomoc. Asi po týdnu voda opadla, zůstala po ní jen vrstva bláta. Tu jsme museli ručně hrabičkami, protože žádná technika nemohla na podmáčené hřiště vjet, odstranit. Trvalo nám to asi měsíc," pokračuje Vaněk.

Dnes už fotbalové hřiště ve Světlé nad Sázavou, které leží v záplavové oblasti Sázavy, chrání jeden a půl metrů vysoký povodňový val. Povodně ze srpna 2002 ale ve Světlé nad Sázavou nepostihly jen fotbalisty. Velká voda zaplavila i tamní zámecký park.

Velká srpnová voda ale v roce 2002 páchala škody na jiných místech Havlíčkobrodska. Namátkou uveďme Sázavu v Ledči nad Sázavou, Šlapanku v Mírovce či Sázavku,  jejíž povodňová vlna se v Josefodole spojila s plným korytem Zbožského potoka.

Záplavy, které postihly zejména Čechy, odstartovaly 6. srpna vydatné srážky nad Šumavou. Nejvíce byla postižena města a obce na Vltavě, později na dolním toku Labe, okrajově také lokality Ohře a Dyje.