„Jsem  přesvědčen o tom, že lidem v kraji je dodávána dobrá voda, v dostatečném množství a za stále ještě přijatelnou cenu,“ říká v rozhovoru, který poskytl při příležitosti Mezinárodního dne vody.

Je Vysočina v porovnání s ostatními regiony země vodou oplývající?
Ano, do značné míry se to tak dá říci. Sice zde nemáme nejvyšší srážkové úhrny, jako například na návětrných svazích českých hor, ale v průměru máme výrazně vyšší srážkové úhrny než například v českých nížinách. Výrazně větší zalesnění Vysočiny spolu s mnoha malými rybníčky a nádržemi přispívá k velmi žádoucímu zadržení vody v krajině.

Myslím, že jsme se již naučili poměrně správně regulovat odtokové poměry a celkem i hospodařit na polích a v krajině obecně tak, že nedochází, až na výjimky, k tragickým erozním jevům a škodám s tím spojeným.

Jednou jsem vás slyšel hovořit o tom, že Vysočinu považujete za jakousi vodní střechu Evropy…
Je to tak. Jestliže se celkem správně říká České republice hydrologická „střecha Evropy“ – téměř žádné vody k nám nepřitékají, a naopak většina velkých řek, a to i evropských, u nás pramení, sílí a pak odtéká do zahraničí –  pak je Vysočina dobrým příkladem hydrologické „střechy České republiky“. Hodně významných řek a říček u nás pramení, mohutní a pak odtéká. Vysočinou také prochází hlavní evropské rozvodí, které  dělí  dvě hlavní odtokové oblasti: úmoří Severního a Černého moře. Proto je velmi důležité umět správně, vyváženě a citlivě regulovat odtokové poměry v krajině, chránit vodu jak v její kvantitě, tak i kvalitě a umět ji co nejdéle zdržet v krajině. Nemalou roli  hraje i legislativa, postupy v zemědělství, lesnictví i průmyslu. Obecně pak samozřejmě lidi, jejich vzdělání,  odpovědnost, ale i dozor, kontrola a případné sankce. Velmi důležitou roli v hydrologickém cyklu hraje vodárenství, tedy průmysl výroby pitné vody a zejména odvádění a čištění odpadních vod. V tomto směru byl udělán na Vysočině velký pokrok za posledních dvacet let a nemáme se rozhodně za co stydět.

Existují lokality na Vysočině, které se dlouhodobě potýkají s nedostatkem vody?
Bavíme-li se obecně o vodě  užitkové, tak v podstatě ani ne. Pokud se ale bavíme o kvalitní vodě pitné, pak existují menší lokality, kde občas  k problémům s dostatkem kvalitní pitné vody dochází. Jsou to však situace při extrémním nedostatku srážek a výrazném poklesu hladiny podzemních vod. Tyto ojedinělé problémy pochopitelně souvisí i s poklesem kvality, většinou jde o znečištění bakteriální, fekální a živinové,  podzemních vod v místech jejich tradičního jímání – tedy ve venkovských studnách. Je to dědictví arogance, lhostejnosti a nezodpovědnosti, které v přírodě stále neseme z komunistického režimu. Přírodě a půdnímu profilu bude trvat ještě mnoho let, než se postupně vyčistí a přirozeně se tak zlepší kvalita podzemních vod, a tedy i našich studní. To celé ale  za předpokladu, že ji dále nebudeme dramaticky znečišťovat. Vodárenské společnosti každým rokem připojují více a více dnes již i velmi malých obcí k veřejným vodovodům, a to i s povinností náhradního zásobování v krizových situacích, a tak se přirozeně problém nedostatku kvalitní pitné vody na Vysočině výrazně zmenšil a zmenšuje.

Zmizely už někde tradiční prameny? Nebo naopak: Objevily se někde nějaké nové?
Dost těžko se na  otázku tohoto typu  jednoznačně odpovídá, protože se na Vysočině vždy najde alespoň jeden pramen, který se objevil anebo zmizel prostě buď přirozenou cestou, nebo určitým lidským zásahem do odtokových poměrů v krajině. Tyto jevy jsou dnes však velmi řídké. Navíc každý výraznější zásah do krajiny, a tedy i do odtokových poměrů, podléhá analýze a souhlasu odborných vodoprávních orgánů.

Vysočina a podzemní rezervoáry vody: ví se o nich?
Vysočina je relativně bohatá na zásoby podzemních vod,  a to jak mělkých, tak i hlubinných neboli starých. Většinou jsou tyto rezervoáry spojeny s prameništi řek. Hydrologicky a hydrogeologicky je Vysočina celkem dobře prozkoumána, ostatně stejně jako celá republika. Významné lokality na Vysočině jsou místní „náhorní plošiny“, kde dochází k přirozené akumulaci vod. Dobrým příkladem může být Žďársko, anebo Pelhřimovsko. Menší lokality spíše místního významu najdeme i na Havlíčkobrodsku.  

Je všude na Vysočině dostatek kvalitní pitné vody?
Vysočina má až na drobnější výjimky, o kterých jsem se již zmínil, poměrně dost kvalitní surové vody, z které se pak vyrábí voda pitná. Stále je totiž dost lidí, kteří si představují, že pitná voda je hotový produkt, který někde existuje, a pouze se čerpá –  někteří si ani to nedovedou představit – do distribuční sítě. Rád bych je vyvedl z omylu, protože kvalitní pitná voda je produkt jako každý jiný, a to poměrně velmi složitý, který vzniká soustavnou náročnou a velmi zodpovědnou výrobou z různě kvalitní vody surové.  U nás plně reflektovaná, dodržovaná a kontrolovaná evropská legislativa definující kvalitu pitné vody je jasná, tvrdá a neptá se na kvalitu surové vody, která je pro výrobu k dispozici. Většinou se tedy jedná o poměrně složitý a do značné míry i energeticky náročný proces,  včetně dopravy k finálnímu zákazníkovi . Tedy tam, kde si zákazník může kdykoli otočit  kohoutkem. Jsem si jist, že na Vysočině je zákazníkům dodávána kvalitní pitná voda, a to v dostatečném množství a za stále ještě rozumné ceny. Myslím, že řada z nich si složitost výroby, nutnost oprav a rozvoje vodárenské infrastruktury, stejně jako permanentní  monitoring kvality a vodárenské dispečinky s nepřetržitou službou a podobně zdaleka neuvědomuje, když jim přijde vyúčtování za vodárenské služby. Znaje vodárenské poměry v Evropě i ve světě, chtěl bych podotknout, abychom si vážili dostatku kvalitní pitné vody, kterou mohou kdykoli pít bez obav děti i dospělí. Jsme na to pochopitelně zvyklí, a je to tak správně, ale zdaleka to není samozřejmost, a to ani ve vyspělém světě.  

 Připomeňme, které vodní nádrže, rezervoáry a řeky, zásobují okresní města Vysočiny?
Nechtěl bych jmenovat všechny povrchové zdroje surové vody, které  na Vysočině existují. Také proto, že každá vodárenská společnost má určitou kombinaci zdrojů surové vody povrchových a podzemních. Nemohu však nevzpomenout poklad, který tu na Vysočině máme a který zdaleka převyšuje význam našeho kraje, a v podstatě i České republiky. Údolní nádrž Švihov neboli Želivka  představuje se svými zhruba 270 miliony kubíků surové vody unikát. Poklad, který je důležitý. V tamní úpravně se vyrábí  zhruba sedm kubíků pitné vody za vteřinu, což je průtok slušné malé říčky. A to nejen pro Prahu a podstatnou část středních Čech, ale i pro mnoho měst a obcí Vysočiny. Z těch větších  musím uvést  Havlíčkův Brod, Světlou nad Sázavou, Ledeč nad Sázavou, Humpolec, Pelhřimov, Pacov a další. Takto výhradně pro vodárenství chráněná nádrž této velikosti je evropský unikát. Pochopitelně jako poklad a strategická surovina i tato představuje starost, odpovědnost a do určité míry i omezení v lidských aktivitách v krajině. Význam tohoto u nás na Vysočině ležícího pokladu je nedozírný, strategický a možná že i u nás ne zcela doceněný. Zapomenout samozřejmě nemohu ani na Vírskou přehradu na Žďársku, která zásobuje  Novoměstsko, Bystřicko a další  části Žďárska, v poslední době i Brno.  Za zmínku stojí určitě i Hubenov na Jihlavsku. A uvedu ještě jeden příklad malé vodárenské nádrže,  vyhraněné pro zásobování pitnou vodou, na Brodsku to je  třeba Kristiánka u Světlé nad Sázavou.

Uvažuje se na Vysočině o výstavbě nového díla, které by bylo rezervoárem pitné vody?
Myslím že ne, alespoň ne rozhodujícího, a to z několika důvodů. Jednak jsou současné zdroje pitné vody, jak surové, tak i výrobní kapacity, relativně dostačující a jednak to zdaleka není jednoduchá záležitost. Znamenalo by to zábor půdy, vymístění obcí, omezení aktivit v povodí, a tak dále. Celé by to bylo nesmírně složité, nákladné, zdlouhavé – pokud vůbec realizovatelné. K dostatku zdrojů pitné vody vedly dva hlavní důvody. Jednak to byly megalomanské a nerealistické projekty rozvoje území za komunismu, včetně předimenzovaných kapacit na výrobu pitné vody, a jednak se všude plýtvalo vodou, která byla téměř zadarmo, a to i včetně ztrát vody ve špatné  distribuční síti. Šetření vodou, díky realistickým cenám, výrazné zkvalitnění infrastruktury a snížení ztrát vody vedly téměř k poloviční spotřebě pitné vody dnes, ve srovnání s osmdesátými lety. Tyto dva důvody vedou obecně k dostatku kapacit na výrobu a distribuci pitné vody nejen u nás na Vysočině, ale i v celé republice.  

Víme opravdu, jakou vodu na Vysočině pijeme? Musí se hodně upravovat?
Ano, víme, a to velmi dobře. Vodárenství je, co do kvality produktu, skutečně dobře legislativně regulováno, plně dle evropských standardů. Kvalita vody je velmi dobře a tvrdě monitorována jak samotnými „výrobci“, tak i nezávisle státními orgány, a to jak na zdrojích, tak na úpravnách i u zákazníků. V Česku skutečně můžeme být hrdi na to, co pijeme. Stupeň a složitost úpravy pitné vody závisí na kvalitě vody surové a na zdroji jejího jímání. Existují sice vrty a prameny, kde je možno vodu pouze hygienicky zabezpečit, tedy nachlorovat nebo UV dezinfikovat, ale v celkovém objemu dodávané pitné vody je to absolutní minimum. Většinou se jedná o několikastupňovou výrobu, plně automatizovanou výrobu včetně on-line monitoringu kvality.

Vyskytují se na Vysočině prameny, které lze přirovnat třeba ke známým kyselkám? A pokud ano, proč se nestáčí?
Vysočina je geologicky jakousi pevnou a poměrně „nerozpraskanou a nepropustnou krou“, kde se příliš nevyskytují vulkanické trhliny ani jejich zbytky v zemském plášti, jako možné zdroje minerálních pramenů. Nejsem si vědom významných zdrojů kyselek, jako například ve známých lázeňských oblastech.  

Můžeme nebo musíme k vodě opravdu přistupovat jako k velkému bohatství Vysočiny?
Bez diskuse ano. A to ke všem velikostem jejích zdrojů. Je to základní prvek života jak pro nás, tak pro veškerou přírodu. Bohužel nás předchozí režim nevedl, jako například Švýcarsko,  k odpovědnosti průmyslové, ale i té občanské, k ochraně přírody, a vody zejména. Chtěl bych zde jako  hydrolog a manažer ve vodárenství s mnoha mezinárodními zkušenostmi požádat spoluobčany o odpovědnost a nekompromisnost při ochraně přírody a vody zejména, právě proto, že jsme k tomu nebyli příliš vedeni v minulosti. Žijeme v krásné zemi, respektive v jejím krásném koutě. Chraňme si ji, a nebuďme lhostejní k těm z nás, kteří se k ní chovají jako hlupáci a hulváti. Švýcar považuje za svoji občanskou povinnost, na kterou je patřičně hrdý, zamezit všemi prostředky tomu, aby někdo ničil a znečišťoval jeho přírodu a jeho zdroje vody prostě proto, protože jsou jeho. Naše příroda a voda na Vysočině jsou neméně krásné a důležité a zaslouží si absolutně totéž. Tak se snažme, a to nejen proto, že má voda nyní svůj svátek – Mezinárodní den vody.

Pavel Policar
Předseda představenstva, Vodovody a kanalizace Havlíčkův Brod a.s. Mezinárodně uznávaný odborník na vodárenství s více než dvaceti letou praxí a vzděláním z ČR a Anglie. Postupně prošel odpovědnostmi za řízení vodárenských technologií a projektů v Británii, manažer pro střední Evropu a ředitel pro ČR a SR britské vodárenské společnosti. Má dlouholeté zkušenosti ze správy a řízení vodárenských společností, člen několika představenstev vodárenských firem. Majitel a ředitel konzultačních firem. Nositel akademických titulů RNDr. a M.Sc.