Do drtiče a lisu pěstitelé sypali metráky jablek a na počkání si odváželi vitaminový mok.

„Práce nám jde od ruky díky výkonnému lisu, stroj jsme kdysi vyrobili z vyřazeného hydraulického zvedáku, kterým železničáři zpátky na koleje vraceli havarované vagony,” pochvaloval si technické vybavení moštárny Michal Tonner.

Lis obsluhoval s fortelem a stejně bravurně Josef Schober jablka drtil. Po každé várce zametl podlahu, aby na rotací odmrštěných slupkách nikdo neuklouzl.

Za litr jen korunu

Marie Polívková cedila vylisovanou štávu a vybírala platbu, od členů organizace pouhou korunu za litr, od ostatních trojnásobek. Při této láci to bude jen na energii a režijní náklady. „Jsem rád, že ve vsi moštárnu máme, už mě zdraví tolik neslouží, abych na zahradě udělal něco víc, než posbíral spadaná jablka,” ocenil provoz jednasedmdesátiletý Antonín Kudrna. „Ale na svůj věk vypadáte dobře,” oponoval jsem; muž, který se odpoledne chystal do Brodu, však mávl rukou: „Víte, když jsme zrovna u jablek, je to jako s nimi, slupka dobrá a uvnitř - červík”.

Odpad pro jeleny

Zákazníci si pochvalovali, že zbytky si nemusí odvézt zpět domů. Večer si pro ně přijel chovatel jelenů z Břevnice.

A jaká byla výtěžnost? Kdo přivezl metrák ovoce, musel mít alespoň padesátilitrový barel na štávu. Nesterilizovaný mošt podléhá rychle zkáze. Názory na konzervaci se různily. „Naliju to do PET lahví a uložím je do mrazáku, při vysoké hustotě mošt nezmrzne,” říkal jeden. „Tak velký mrazák nemám, musím mošt nalít do skla a sterilizovat,” pravil druhý. „Vaše starosti! Za pár dnů to vypiju,” usadil debatu třetí. Příští podzim zase tady? ptali se s obavou v hlase zahrádkáři. Moštárna je v hospodářské budově pohledského zámku. Obec ho musí prodat, aby měla na úhradu dluhů.

Ivo Havlík