Specifikem díla tohoto malíře, grafika, ilustrátora a scénografa byla jeho nezaměnitelnost, která se vystupňovala do té míry, že Zrzavého výtvory nelze jednoznačně zařadit pod žádný vyhraněný umělecký směr. Objasněním této výjimečnosti mohou být přímo vlastní slova Jana Zrzavého z roku 1920 z jeho článku „Vyznání umělcovo”:

„Neboj se býti výjimečným, osamělým v okolní tvorbě. Ti, kteří tvoří školu, jsou slabí, podlehli zakladateli, který byl také jediným a výjimečným. Věř a buď věren jen sobě.”

Nepominutelným rysem umění Jana Zrzavého je duchovní účinek, který činí jeho obrazy tichými souputníky myšlenek, úvah a citů všech, kdo se do jeho výtvorů soustředěně pohrouží. Sám Jan Zrzavý při svém pobytu v Benátkách v roce 1965 odpověděl novinářům z časopisu UNIONE SERAFICA na otázku týkající se specifik jeho umění takto:

„V mých obrazech lidé vnímají ducha. To však není můj úspěch, nýbrž je to zásluhou víry.”

Při pohledu na obrazy Jana Zrzavého zpravidla obestře pozorně vnímajícího diváka pocit svátečnosti, ojedinělosti a křehké čistoty. Snad nejlépe to vyjádřil básník Jaroslav Seifert roku 1962 ve své stati „Při stisku ruky".

„Svátečnost věcí a světa je jedním z milostných znaků Vašeho umění. Vždyť právě tato svátečnost je to, co hledáme, tápajíce po štěstí.”

Kdo se jednou nechá dílem Jana Zrzavého okouzlit, musí dohlédnout ještě hlouběji - do nitra jeho tajemných krajin - krajin bez lidí, krajin, které jsou obrazem dávných, prastarých podob světa, krajin, které dávají tušit svou souvztažnost s vesmírem i s lidským nitrem. F. X. Šalda vyjádřil své pocity při pohledu na obrazy Jana Zrzavého takto:

„Všecky jeho výtvory nesou si kolem sebe své ovzduší mravní: je to ovzduší ticha, ponoření se do sebe, hroužení se do temnot vlastní bytosti.”

Sám Jan Zrzavý vystihl smysl svého uměleckého tvoření a svou víru ve vyšší ideje ve svém publikovaném textu „Vyznání umělcovo”, jímž se obrací k začínajícím malířům a sděluje jim své vnitřní poznání:

„Varuj se přespřílišných pochybností o sobě. Nedůvěra je největší Tvůj nepřítel, který ti vyráží štětec z ruky… Musíš usilovati o to nejvyšší, žádej si uskutečniti nemožné, nepřestávej o tom sníti… Víra je onen okřídlený oř, bez něhož nelze vystoupiti k výšinám.”

Snad právě tato vnitřní pevnost a odhodlanost jít za svým uměleckým posláním byla pro Jana Zrzavého cestou k jeho čistému, pravdivému, křehkému vyjádření vší té krásy, která z jeho obrazů září. Dílo Jana Zrzavého bývá často označováno jako „lyrismus dvacátého století”. Dlužno však k tomu dodat, že lyrismu Jana Zrzavého je nám stále zapotřebí - i ve století jedenadvacátém. Jan Zrzavý je svým uměleckým odkazem stále živý, i když jeho pozemský život už před čtyřmi desetiletími pominul.

Za všechny Zrzavého obrazy snad jeden příklad - obraz z roku 1970 s názvem Stařec (Autoportrét). Z tohoto uměleckého skvostu, který zdobí sbírky Národní galerie v Praze, jako by k nám hleděl Jan Zrzavý už odněkud zdáli, z druhého břehu. Vysílá k nám pohled zamžený, ale nanejvýš vědoucí, pohled starce, který si uchoval horoucnost žití a obohatil ji moudrým nadhledem. Úspornost výrazových prostředků jako by upozorňovala na to, že s cennostmi se neplýtvá. Na obraze není nic nadbytečného, ale také tam nic nepostrádáme. Vše dýchá tou správnou, vyváženou mírou a harmonií - vnitřní harmonií, která je lidskému nitru tolik potřebná. Malířův pohled, oplývající lidským teplem, dle mého názoru přímo souzní se slovy, jež napsal Jan Zrzavý v textu s názvem Doslov dne 16. 7. 1962 ve své rodné Okrouhlici:

„V stáří se člověk jinak dívá na věci života, ví už co je bezcenné a zač utrácet síly je škoda,
co je hodnotné a co stojí za milování a dobývání. Nemá již času na pokusy a omyly.
Nechce již být zklamán, musí již najisto uchopit pravdu.
Tak i já, blíže se odchodu do věčnosti, shledávám, že smysl a cíl života,
nejvyšší jeho moudrost a pravda jest:
Krása, Krása, Krása! Pod všemi formami, pod všemi jmény!
Ona je oním Královstvím božím, které je v nás, které máme hledati.“

K těmto smysluplným malířovým slovům zbývá snad už jen dodat, že dílo tohoto umělce, které se stalo živoucí součástí kulturního bohatství našeho národa, je obdařeno darem nadčasovosti a promlouvá k nám stejně naléhavě jako ke generacím předchozím.

Společnost Jana Zrzavého, z. s. pořádá u příležitosti 40. výročí úmrtí Jana Zrzavého několik kulturních akcí. V říjnu 2017 to bude v galerii Polikliniky Brno-Lesná výstava „Jan Zrzavý a Benátky”. 12. října 2017 - přesně v den 40. výročí malířova úmrtí - proběhne vernisáž výstavy „Z ilustrační tvorby Jana Zrzavého” ve Wichterlově gymnáziu v Ostravě, kde bude tentýž den předvedena jevištní koláž o Janu Zrzavém s názvem „Kouzelník, který uměl namalovat duši”. V Krucemburku, kde je Jan Zrzavý dle svého přání pohřben, bude 22. října 2017 v 15 hodin v místním kině věnován vzpomínce na Jana Zrzavého komponovaný pořad hudby a slova s projekcí. Bude to přesně v den někdejšího malířova pohřbu. 15. listopadu 2017 zahájí Společnost Jana Zrzavého v havlíčkobrodském gymnáziu výstavu "Jan Zrzavý a Benátky", která bude doplněna besedou o přátelství Jana Zrzavého a benátských kapucínů. Všichni zájemci jsou srdečně zváni.

PaedDr. Jitka Měřinská, 
předsedkyně Společnosti Jana Zrzavého, z. s.