A prý by zvládl ještě víc, kdyby kuřátko nebylo místy tak horké…
Limitovalo vás to?
Určitě. A nejenom mě. I soutěžící, kteří seděli vedle mě, na to poukazovali. Tím ale vůbec nechci snižovat jejich výkon, ani úsilí pořadatele. Naopak, byla to velmi dobře organizovaná, zajímavá a napínavá soutěž. Myslím, že si i diváci přišli na své.
Soutěže v pojídání kuřat jste se zúčastnil poprvé?
Ano. U Řeky jsem měl premiéru.
S dosaženým výsledkem jste tedy spokojen.
Přesně tak. Myslím, že napoprvé to nebylo vůbec špatné.
Vaše jméno je v této „branži" již dost známé, viděli jsme vás například i loni v Havlíčkově Brodě při soutěži v pojídání bramboráků. Teď mi ale řekněte, kdy jste se soutěžním pojídáním vlastně začal?
K jídlu a gastronomii vůbec mám celkem blízko, vyučil jsem se totiž kuchařem. Začínal jsem zhruba před osmi devíti léty ve Svitavách při předkole vizovického Trnkobraní . Sice jsem těch švestkových knedlíků mnoho nesnědl, ale na postup do finálového kola to tehdy nakonec stačilo. Začátky nebyly příliš valné, ale postupem času jsem se přece jen dokázal vypracovat. Teď už z devadesáti pěti procent dosahuji jen úspěchů. A snad mi to ještě nějaký ten čas vydrží.
Co všechno jste už pojídal?
Lapidárně řečeno: od sladkých jídel až po maso. Soutěže bývají velmi různorodé. Pojídal jsem ovocné knedlíky, šišky s mákem, kaši, halušky, bramboráky, jitrnice, steaky a tak podobně. Mimochodem: podařilo se mi sníst třináct a půl jitrnice za deset minut a nedávno jsem dokonce vytvořil rekord v pojídání steaků. Za pět minut jsem snědl kilogram masa.
Tak to je opravdu úctyhodný výkon. Klobouk dolů! Někde jsem četl, že se soutěží i v pojídání chilli papriček. Máte takovou zkušenost?
Možná mi to nebudete věřit, ale je to asi měsíc, co jsem se v jedné restauraci v Praze na Vyšehradě zúčastnil soutěže v pojídání nejpálivější polévky. Byly v ní nejen chilli papričky, ale navíc i nějaký velmi ostrý extrakt. Pálilo to fakt šíleně, ale podařilo se mi porci sníst. Ale to nebylo všechno. Součástí té soutěže byla i další porce jiného pálivého jídla. I to jsem snědl. Přežil jsem to, ale to ráno bych pak nepřál ani svému největšímu nepříteli (smích).
Tak to už šlo pomalu o zdraví…
Však jsem také musel dopředu podepsat prohlášení, že všechna možná zdravotní rizika beru na sebe.
Když už jsme u toho zdraví, jak na tom jste?
Zaplať pámbů, zdraví mi zatím slouží. Nedávno jsem byl u svého doktora a ten mi potvrdil, že mohu soutěžit dál. Žádné problémy nemám, cholesterol mám v normě.
Na to, kolik dokážete sníst, máte figuru, jak se na vás tak dívám, docela dobrou a ucházející.
No, tak bříško se mi už začíná trošku kulatit, přece jen mi už bude za pár měsíců čtyřicet, ale jinak si držím při své výšce 183 centimetrů váhu 85 kilogramů.
Vím o vás, že jste vystupoval v populární Show Jana Krause.
Ano, byl jsem tam pozván, ale ne na kus řeči, ale proto, abych se tam, takříkajíc v přímém přenosu, pokusil o překonání světového rekordu v pojídání natvrdo uvařených vajec.
A?
A podařilo se mi to. Dokonce se zavázanýma rukama. Za dvě minuty jsem tam snědl čtyřiadvacet a půl vejce.
Opravdu nevím, co mám na to říct. Raději se vás proto zeptám, jestli jezdíte soutěžit také do zahraničí?
Tak to zatím ne, ale rád bych se jednou vypravil do Spojených států amerických. Přesněji do New Yorku, kde se pořádají soutěže v pojídání hotdogů. Teď se tam uskuteční soutěž na konci prázdnin, ale termínově mi to koliduje se dvěma akcemi tady u nás v České republice. Uvidíme.
Maxijedlíkem nejste u nás sám. Existuje nějaké sdružení, nebo jezdíte a soutěžíte tak nějak každý sám za sebe?
Nevím o ničem. Ale s mnoha soutěžícími se osobně známe, potkáváme se na různých soutěžích.
Co říká vašemu koníčku vaše paní?
Moje paní… no, to bych raději ani moc nekomentoval. Abych řekl pravdu, moc se jí to nelíbí.
Uvažujete třeba o profesionální dráze?
Zatím ne. Víte, ceny, které na různých soutěžích získávám, obvykle nestačí ani na pokrytí všech nákladů spojených s cestováním.
Mimochodem: čím se vlastně živíte?
Pracuji jako skladník.
Jaroslav Němec a jeho některé výkony:
Svitavy – bramborové kendlíky – 21 za minutu
Bystré – jahodové knedlíky – 70 za čtyři minuty
Ostrava – vařené vejce – 24 za dvě minuty
Brno – rybí prsty/chlebíčky s rybí pomazánkou – 20/10
Havlíčkův Brod – bramboráky – 1kg za 4 minuty a 20 sekund
Hovězí – jitrnice – 13 a půl za deset minut
Boršov nad Vltavou – špagety s tomatovou omáčkou a se špekem – 500g za jednu minutu a čtyřiačtyřicet vteřin
Ondřejov – borůvkové knedlíky – 35 za čtyři minuty a čtrnáct vteřin
Plzeň – cheesburgery – 8 za deset minut
Soběsuky – steaky – 854 gramů za pět minut
Moravská Třebová – steaky – 1kg v celku za čtvrt hodiny
Mostecko – šišky s mákem – 29 a půl za pět minut
Valašské Meziříčí – guláš – necelých 5 porcí guláše za pět minut
Letovice – zabíjačka – 12 chodů za 34 minut
Moravská Třebová – jitrnice – 6 za dvě minuty
