Jedním z klientů, který pilně trénuje přesun do nového bydlení, je třeba pan Karel. „Učím se pracovat na počítači, používat mobil a jezdit na elektrickém vozíku. Jde mi to rychle. Hlavně ten vozík, na kterém jsem vyrazil i na lesní cestu ke Stvořidlům. To bylo trochu náročnější, ale zvládl jsem to,“ svěřil se. „Občas jezdím jako drak,“ přiznal s úsměvem.

Do Domova Háj se dostal relativně nedávno. „Už nějakou dobu nové klienty nepřijímáme. Řešíme jen opravdu krizové životní situace, což byl případ i pana Karla. Zemřela mu maminka, zůstal sám a byl na odlehčovací službě v havlíčkobrodském domově pro seniory. Tam ale nemohl být moc dlouho, protože je mladý,“ uvedla ředitelka zařízení Dana Pajerová.

Zpět do rodného Brodu se bude moci vrátit díky komunitnímu bydlení. „Už když jsme ho přijímali, jsme věděli, že se časem dostane zpět do místa, odkud pochází a na které má vazby,“ doplnila Pajerová.

Pan Karel se na návrat „domů“ těší. Zejména pak na ředitelku oblastního spolku Českého červeného kříže Ilonu Loužeckou. „Kdysi za mnou chodila jako dobrovolnice a mám ji moc rád. Až budeme bydlet v Brodě, budu za ní moci zajet i na vozíku,“ prozradil klient Háje.

Fotbal, ilustrační foto.
Okresní fotbalové soutěže: Bělá po vynucené pauze pouze remizovala

Jízdu na vozíku piluje i pan Petr. Kromě toho se učí i používat chodítko nebo třeba připravovat kávu. „Řekl bych, že mi to celkem jde. Už zvládám zalít kafe horkou vodou. Někdy piju zrnkovou kávu, jindy kapučíno. Mám rád i nákupy, při kterých si mohu doplnit zásoby,“ vyprávěl další z klientů.

Nácviky samostatnosti probíhají už od loňského září, kdy odstartoval projekt Na cestě. „Učíme je věci, které za ně doteď dělal někdo jiný. Už to není tak, že za nimi sociální pracovník přijde s jasně daným cílem, ale samo si vyberou, co by chtěli dělat nebo kam vyrazit na výlet. Chceme zkrátka, aby aktivita přešla z našeho pracovníka na klienta,“ vysvětlil pracovník Háje Radek Kalfus, který má projekt na starosti.

Společně vyráží i na nákupy. „Vše se odehrává v praxi. Ukazuje se, že i lidé s těžším postižením si zvládnou nakoupit v samoobsluze. Je u nich vidět jen nedostatek zkušeností. Jakmile je však získají a trochu se rozkoukají, tak už jim to celkem jde,“ vyzdvihl Kalfus.

Novinkou je pro ně i hospodaření s penězi. „Máme klienty, kteří jsou svéprávní. Právě ti teď dostali k dispozici celý svůj důchod a platí si za něj vše potřebné. Snažíme se je nijak nekontrolovat, maximálně jim poradit. To pro ně byla úplně nová zkušenost, protože doteď dostávali maximálně nějaké kapesné,“ podotkl Kalfus.

Neučí se ale jen klienti. Změnit své myšlení se učí i pracovníci domova. „Musí se přerodit z pečovatelů do asistentů. Nemohou nadále dělat vše za klienty, ale musí jim umožnit, aby to zkoušeli sami. Pokud se nezmění přístup pracovníků, tak se z komunitního bydlení stane znovu ústav, jen menšího typu,“ dodala Pajerová.

Komunitní bydlení je rozhodně krok k lepšímu, říká ředitelka Domova Háj

V rámci transformace Domova Háj vzniká desítka komunitních bydlení. Klienti s mentálním postižením se postupně přesunou do nových domů ve Světlé nad Sázavou, Ledči nad Sázavou, Havlíčkově Brodě, Chotěboři a Golčově Jeníkově. „V každé lokalitě už se podařilo začít stavět. V Ledči a ve Světlé už dokonce finišujeme a nejpozději v říjnu by měla být kolaudace,“ prozrazuje ředitelka Háje Dana Pajerová.

Do Světlé se má v budoucnu přesunout i ředitelství, znamená to tedy, že Vás na podzim čeká stěhování?

Mám v úmyslu být v domově v Ledči až do poslední chvíle, respektive dokud, to bude potřeba. Řídím organizaci, která je ve velké a zásadní změně, a je důležité zajistit její stabilitu. Je možné, že do Světlé budu jezdit třeba na jeden den v týdnu, ale hromadné stěhování bych viděla až na příští rok.

Kromě jiného tam mají vzniknout i terapeutické dílny. Ty se otevřou letos?

Hned na úvod musím upozornit, že to nejsou jen rukodělné dílny, kde bychom s klienty vyráběli různé výrobky. Bude tam třeba i cvičná kuchyň, takže je můžeme učit vařit a celkově pokračovat s nácviky samostatnosti. Tuto službu bychom měli otevírat nejpozději v březnu příštího roku.

Jak to berou klienti? Těší se do nového?

Ti, které potkám, se mě stále ptají, kdy už to bude a v jaké stádiu stavby jsou. Mám pocit, že téměř všichni se na to těší. Už pochopili, že to bude pozitivní změna a že nepřijdou o jistoty, které tady mají. Naopak, že se jejich život posune výrazným způsobem k lepšímu a „znormalizuje“.