Připravujete v současné době nějaký překlad?


Teď ne, už jsem delší dobu nic neudělal. Do něčeho se snad ještě dám.


Je dosud váš zámeček v Petrkově poutním místem, jak tomu bylo v šedesátých letech? Ještě pořád se lidé chodí dívat na kamna, u kterých pracoval váš otec?


Ano. Dokonce jsme dostali kachel, na kterém jsou kamna. Kdyby ta naše spadla.


Vaše rodinné sídlo postihlo zestátnění a následná devastace. Nemáte dnes problémy s jeho udržováním?


Statek drží statečně sám (smích).


Dílo Bohuslava Reynka bylo za dob socialismu skoro neznámé. V posledních letech se zájem o něj zvyšuje. Jak to vnímáte vy?


Zájem o něj je. Chodí k nám hodně návštěv. Jsou to většinou mladí lidé. Je potěšující, že to jsou stále nové generace, že nechodí nudní staříci, ale ještě lidé svěžího ducha, kteří jsou spontánní a nezatížení konvencemi. Ta spontánnost je důležitá.


V galeriích objevily nové tisky grafických listů Bohuslava Reynka. Ty jste dělal vy?


Občas tyto grafické listy tisknu. Mají o ně zájem galerie i soukromníci. Když k nám ale někdo přijde, dám mu je někdy jen tak od cesty.


Před čtyřmi lety vám vyšla vzpomínková kniha o vašich rodičích Kdo chodí tmami. Nechystáte nějakou další knihu?


Vyšla taková drobná kniha s mými fotografiemi. Jmenuje se Z vln, které zkameněly. To je citát z tatínkovy básně. Jsou tam fotografie, prozaické texty, překlady a tatínkovy básně. Nyní připravuji její francouzskou verzi.


Vašeho otce vnímali v Petrkově jako podivína. Jak se dnes dívají místní na vás?


Taky tak (smích). Ten dům je tím už načichlý. Nakonec se s tím smířili. Máme s nimi dobré vztahy.


Potěšila vás nějaká gratulace k nedávným osmdesátinám vašeho bratra Daniela a k vaší nominaci na Skleněnou medaili kraje Vysočina?


Potěšilo nás, že toho nebylo moc (smích).

ZUZANA KLEMENTOVÁ