VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Josef Mikuláš Ryba: Vnuk nešťastného kantora

Ledeč nad Sázavou – Je to už 87 let, co v Horní Ledči v Thunovském letohrádku zemřel Josef Mikuláš Ryba, vnuk hudebního skladatele Jana Jakuba Ryby.

25.9.2016
SDÍLEJ:

V Thunovském letohrádku dožil svoje dny vnuk slavného skladatele České mše vánoční.Foto: Hrady a zámky cz

V generaci Rybových vnuků se vyskytuje jediný s příjmením Ryba, a sice nejmladší potomek Josefa Arnošta Ryby, MUDr. Josef Mikuláš Ryba. Jedinečnou možnost předat jako jediný Rybovo příjmení další generaci však lékař nevyužil. Zůstal svobodný a potomky neměl.

Svého otce téměř nepoznal, neboť se narodil čtyři roky před jeho smrtí. Matka mu však umožnila jít v jeho stopách a vystudovat lékařskou fakultu. Promoval zde roku 1878.

Zprvu působil jako externista ve Všeobecné nemocnici, pak vstoupil do armády, kde setrval až do odchodu do penze v r. 1914. Roku 1918 podal žádost o přijetí do československé armády, kam byl v následujícím roce jako vojenský penzista skutečně přijat. Do poznámky v přihlášce napsal: Můj otec: Josef Ryba byl profesorem okulistiky na Karlo-Ferdinandské universitě v Praze (zemřel 1856). Můj děd Jakub Jan Ryba, byl učitelem v Rožmitále, známý český komponista a spisovatel (zemřel 1815). Podle kvalifikačních listů byl Josef Mikuláš družné povahy, obětavý, bezúhonný, s velkou chirurgickou praxí. Bydlel ve Vídni, ale zemřel 9. 7. 1929 v bývalém Thunovském zámečku ve Staré Ledči, která je dnes součástí Ledče nad Sázavou. (Více jsme se o něm mohli dočíst v bulletinu na rok 1992.)

Tragický skon

Zajímavé je, že osud většiny potomků rodiny Rybových byl tragický. Jako by sebevražda jejich otce a dědečka, nešťastného kantora z Rožmitálu, rodinu poznamenala navždy. V sobotu 8. dubna 1815 nešťastný Jakub Jan Ryba, který již delší dobu trpěl těžkými depresemi, údajně odešel do Starého Rožmitálu. Domů se však nikdy nevrátil. Po dvou dnech hledání bylo nalezeno jeho mrtvé tělo v lese. Kantor a skladatel totiž spáchal sebevraždu – podřezal si břitvou tepny na krku a na obou zápěstích. Za „normálních" okolností by byl jistě váženému rožmitálskému učiteli uspořádán důstojný pohřeb. Na sebevrahy se však vztahoval přísný zákaz církevních obřadů, nesměli být ani pochováváni na hřbitově.

Třináct potomků

Jakub Jan Ryba se stal třináctkrát otcem. První dva synové Ambrož Jakub (7. 12. 1791–6. 4. 1796) a Jakub Josef (23. 6. 1793–15. 2. 1795) zemřeli v dětském věku. První na „bouly v krku" a druhý na spálu.

Třetí syn Josef Jakub Jan Arnošt (21. 3. 1795–1. 3. 1856) vystudoval filosofii, poté medicínu, působil na oftalmologické klinice profesora Högra, stal se stavovským očním lékařem a v letech 1848–9 byl dokonce děkanem lékařské fakulty Karlo-Ferdinandovy university v Praze. Oženil se s vdovou Rozalií Zumberskou, rozenou Veselou, adoptoval její dceru Rozalii a stal se otcem dalších tří dcer a nejmladšího syna Josefa Mikuláše, který se stal lékařem. Ten však zůstal svobodný. Z dětí Josefa Arnošta založila rodinu pouze Gabriela (22. 12. 1850–3. 12. 1927), jejíž manžel František August Slavík sepsal mj. také Rybův životopis a vydal jeho rodinný deník.

Čtvrtý Rybův syn Vilém Josef Alexander Prosper (16. 3. 1797–30. 7. 1822) studoval v Plzni a v Praze, ale pro svoji nezkrotnou povahu, nevydržel dlouho na jednom místě. Po smrti otce převzal školu, vedl ji však nesvědomitě, marnotratně utrácel a tím jen trápil svoji matku i své sourozence. Nakonec se v Terezíně nechal naverbovat k regimentu artilerie (dělostřelectva) a zdálo se, že bude se svým novým stavem spokojen. Prodělal tažení v Savojsku v r. 1820, ale na případné polepšení a návrat domů mu již nezbyl čas, a tak tento vzdělaný, do jisté míry jistě schopný Rybův syn, poznamenaný však bohémsky nezkrotnou povahou, zemřel na tyfus daleko od svého domova v nemocnici San Spirito ve Veroně 30.7.1822. Bylo mu pouhých 25 let.

Pátým Rybovým potomkem byla první dcera Terezie Kateřina Anna (20. 11. 1798–28. 10. 1799), která však zemřela na neštovice.

Šestý potomek, již pátý syn Václav Jakub Prosper (29. 2. 1800–24. 6. 1863) byl knihkupcem a zařídil si v dnešní Karlově ulici na Starém Městě Umělecký závod. 10. 11. 1839 se oženil s Terezií Zimmerovou (1806–1848), byli však zřejmě bezdětní.

Sedmé dítě, druhá Rybova dcera Anna Terezie (28. 3. 1802–10. 11. 1803) „zemřela na chřadnutí, ježto dostala skrze neopatrnost chůvy."

Osmé dítě, třetí dcera Filipina Terezie Anna (3. 10. 1803–13. 12. 1860) se provdala za Františka Burdu, správce arcibiskupského velkostatku v Novém Rychnově, ale jejich obě děti zemřely v dětském věku.

Devátým potomkem byla již čtvrtá dcera Marie Rozalie Anna (3. 9. 1805–?), vdala se za Pavla Schwinga, lesníka v hraběcích službách v Panenských Břežanech a měla devět dětí. Desáté dítě, Rybův šestý syn František Jakub Januar (21. 10. 1807–21. 10. 1807) zemřel v den svého narození. V pořadí jedenáctým potomkem, byla pátá dcera Klementina Anna (26. 8. 1808 – ?), která se provdala za bratra Pavla Schwinga Matěje, lesníka tamtéž, a měla s ním čtyři děti.

O předposledním potomkovi a Rybově posledním synovi Jakubu Janu Filipovi (21. 9. 1810 – ?) nevíme téměř nic. Měl být hospodářským úředníkem a zemřel v mužném věku. Posledním Rybovým potomkem byla dcera Anna, která se 1. 7. 1813 kvůli nešťastnému pádu matky narodila mrtvá. Ze sedmi Rybových dětí, které se dožily dospělosti, tedy založily rodiny pouze čtyři – syn Josef Arnošt a dcery Filipina, Marie a Klementina. Linie rodu pokračuje až dodnes v potomcích dvou nejmladších Rybových dcer.

Neradostné osudy

Ani moderní historie k nim nebyla laskavá. Několik členů rodiny Rybových zemřelo v koncentračních táborech, neboť také do jejich osudů rodiny zasáhla 2. světová válka. Dcera Josefa Arnošta Gabriela se provdala za Františka A. Slavíka Jejich syn PhDr. RNDr. František Slavík, mineralog a geolog, rektor Karlovy univerzity, byl vězněn v několika koncentračních táborech. Jeho manželka Ludmila, roz. Kaplanová, zemřela 17. 2. 1943 v jednom z nich – v Rajsku u Osvětimi. Rod nejstaršího Rybova syna Josefa Arnošta končí již třetí generací – režisérem Gabrielem Hartem. Rybově nejstarší dceři Filipině zemřeli oba potomci (dcera a syn) v dětském věku. Pokračování rodu až do současnosti zajistily dvě Rybovy nejmladší dcery – Marie a Klementina, provdané za dva bratry – Pavla a Matěje Schwingovy. Rod Marie je značně rozvětvený. Společnost J. J. Ryby zná potomstvo jejích dětí: Marie, provdané Kohlmünzerové a MUDr. Karla Schwinga. Také rod nejmladší Rybovy dcery Klementiny je na potomstvo bohatý. Díky spříznění Rybova rodu s rodem Schwingů a Pelikánů, objevuje se v jeho potomstvu řada lékařů a lesníků. Frekvence, s jakou se v Rybově rodě tato dvě povolání vyskytují, je více než nadprůměrná.

Originální osobnost

O tom, že rod Rybových plodil skutečně originální osobnosti, svědčí příběh Jana Pelikána, vnuka nejmladší dcery Jakuba Ryby Klementiny.
Klementina Rybová, odešla po smrti své matky za svou sestrou Marií, která byla ve službě v Panenských Břežanech. Vrchnost se o ně dobře postarala a dívky tam našly i své ženichy. V jednom dni vstoupily Marie a Klementina Rybovy v roce 1834 do stavu manželského.

Ženiši byli též bratři. Byli to lesníci Schwingovi, z nichž mladší Matyáš se stal chotěm Klementiny Rybové. Usadili se ve Vojkově. Z manželství vzešla dcera, rovněž Klementina, narozená 9. 10. 1840. Ta se provdala roku 1859 za revírníka Josefa Pelikána.

Manželům Pelikánovým se narodil 9. 5. 1876 chlapec Jan. Když vyrostl, toužil se Jan stát lesníkem, ale protože se tomuto povolání věnovali již jeho dva bratři, rozhodla vrchnost o tom, že půjde do učení na kuchaře do Vídně. V rakouské metropoli se Jan vyučil své profesi u francouzského kuchaře Jonssarda.

Úspěšný, podnikavý i sportovně nadaný mladík úhledného zevnějšku se seznámil v Častolovicích, kde tehdy vařil pro hraběte Šternberka, s Gabrielou Faltysovou, pocházející z Kostelce nad Orlicí. Přitažlivá zámecká panská zamotala mladému Pelikánovi hlavu a po delších námluvách mu řekla své ano 10. 9. 1901. Mladí manželé vystoupili z panských služeb a pokusili se o vlastní podnik. Dobrá pověst a kuchařské umění ho přivedly na rakouské vyslanectví v Bruselu. Tam byl ve službách tehdejšího rakouského vyslance hraběte Baillet Latoura a narodila se zde 26. 11.1904 i dcera Eliška Jindřiška.

Smrt v křesle

Trvalého zaměstnání a klidu však rodina nepoznala. Jan Pelikán byl člověk hrdý, nedůtklivý, vědom si své ceny, takže často měnil místa: Buď šel za lepším, nebo pro neshody s chlebodárci.

Od hraběte Šternberka odešel po incidentu, ve kterém sehrál význačnou roli obyčejný špenát. Paní hraběnka vytkla kuchaři, že se mu špenát nepovedl a přikázala, aby zítra servíroval jiný, podle jejího receptu připravený, Pelikán s klidem uložil špenát do lednice a následující den ho drze předložil paní hraběnce. Ta si pochvalovala, jak se mu výtečně podařil, když dbal jejích rad. Prostořeký kuchař nedokázal držet jazyk za zuby, vyzradil, jak to ve skutečnosti bylo a samozřejmě ihned letěl. S radostí ho však přijal hrabě Leopold Kinský v Černíkovicích, kde byli s jeho kuchyní spokojeni.

Nakonec se Jan Pelikán zcela osamostatnil a živil se pořádáním banketů a hostin po celé Evropě. Jeho menu jedli například ministr Badeni, Cosima Wagnerová, Ema Destinová atd. Vařil pro krále, ministry i hochštaplery v bájné Evropě před první světovou válkou, zatímco rodina žila ve vlastní vilce v Lysé nad Labem. Ač výborný kuchař, byl Jan špatný obchodník. Jeho neklidné srdce selhalo náhle a předčasně 16. 10. téhož roku. Ráno ho našli mrtvého sedícího v křesle s nedokouřeným doutníkem a nedopitou čtvrtkou červeného vína. Bylo mu pouhých padesát let.

Autor: Štěpánka Saadouni

25.9.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Místo vraždy ulice Slavíčkova u křižovatky se Sokolovskou ulicí.
AKTUALIZOVÁNO
15

Policie: Vrah svůj čin plánoval. Ženu v autě zasáhly čtyři kulky

Ilustrační foto.

Chřipka zatím nepřichází, do Vánoc by to mohlo vydržet

Za nejkrásnější alej v kraji si hlasující zvolili Valchovskou cestu

Vysočina – Valchovská cesta u Počátek na Pelhřimovsku se letos stala nejkrásnější a nejoblíbenější alejí v Kraji Vysočina. Zmíněné počátecké stromořadí totiž získalo regionální prvenství v rámci letošního ročníku ankety Alej roku.

Podívejte se na další krásná miminka a hlasujte v anketě

Havlíčkův Brod - V havlíčkobrodské porodnici přišla na svět další krásná miminka.

Varhany se opět rozezněly v plné kráse

Krásná Hora – Ozdobou kostela svatého Jana Křtitele v Krásné Hoře jsou unikátní varhany z roku 1715. Po pětileté restaurátorské rekonstrukci se barokní nástroj opět vrátil do Krásné Hory a v sobotu se dočkal i slavnostního posvěcení. Potom už ho rozezvučely talentované prsty předního českého varhanáře Pavla Svobody.

Věžnice nabízí volné parcely i za cenu úvěru

Věžnice – Celkem patnáct nových stavebních parcel na stavbu rodinných domků nabízí zájemcům obec Věžnice na Havlíčkobrodsku. Na výkup pozemků a stavbu inženýrských sítí si obec neváhala vzít dokonce úvěr na deset let.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT