Josef Šoupal z tehdejšího Německého, dnes Havlíčkova Brodu spáchal atentát na ministra financí Československé republiky JUDr. Aloise Rašína.

Alois Rašín, politik a ekonom, jeden z odsouzených v procesu s Omladinou, účastník 1. odboje, jeden z mužů 28. října, první československý ministr financí a funkcionář Československé národní demokracie byl výraznou a silně rozporuplnou postavou doby První republiky. Jeho rozpočtový systém prohloubil dopad následující hospodářské krize na tuzemský průmysl a export. Už mezi roky 1921 a 1923 se cenová hladina snížila o 43 %, export klesl o 53 % a nezaměstnanost vzrostla ze 72 na 207 tisíc osob. Jeho kontroverzní snahy o úsporu státních výdajů dramatickým způsobem zvýšily nezaměstnanost a přivedly malé živnostníky ke krachu.

Neoblíbený politik

Vrcholu neoblíbenosti dosáhl Alois Rašín v okamžiku, kdy zaútočil velmi nevybíravě na bývalé legionáře, kteří svého času v Rusku prošli válečným peklem a stali se obdivovanými národními hrdiny. Rašín označil legionáře za parazity, kteří žádají od republiky neoprávněně různé výhody a odměny.

Jeho osudem určený vrah Josef Šoupal se narodil v roce 1903 do chudé rodiny z německobrodské dělnické čtvrti Kokořín. Údajně měl být fanatickým komunistou, ale podle názoru ostravského sběratele a historika Milana Bajgara, pro kterého je období První republiky velkým koníčkem, nejspíš šlo v případě Josefa Šoupala o člověka, který trpěl poruchou chování se sklonem k asociálnímu jednání, politika mu byla lhostejná.

Šoupal podle jeho soudu připomíná, spíš než politického fanatika, zločince z moderní historie, kteří někdy páchají svoje činy bez jakýchkoliv emocí a výčitek, jen proto, aby se mohli zviditelnit a užít si na mediální scéně svých pět minut slávy. Nějaké, v uvozovkách, vyšší cíle, jako politické změny společenského řádu, jsou jim lhostejné. Tudíž Šoupal byl, spíš než fanatický komunista, obyčejný sociopat, který tehdejší politické klima využil ke svým vlastním záměrům. Ministra Aloise Rašína chtěl ozbrojený Šoupal zabít už před Vánoci 1922, kdy přišel do jeho úřadu, ale ministrovi podřízení však mladého neznámého muže do kanceláře svého šéfa nepustili a první vražedný pokus německobrodského rodáka tak překazili. Napodruhé však už byl Šoupal úspěšnější.

Výstřely padly v pátek 5. ledna 1923 před devátou hodinou ranní před ministrovým domem v Žitné ulici. Pachatele policie brzy dopadla, byl jím Josef Šoupal z Německého Brodu, zaměstnanec Slovanské pojišťovny. Ministr Alois Rašín na následky střelných ran v podolské nemocnici 18. února zemřel, i kdyby přežil, byl by zřejmě doživotně ochrnutý.

Atentátník prohlásil, že není členem žádné politické strany, z KSČ vystoupil a je anarchistou z přesvědčení.

Policie nechala provést domovní prohlídku v bytě Šoupalových rodičů v Německém Brodě, zatkla i několik německobrodských komunistů, neboť u Šoupala našla výtisk Rudého práva a na základě toho vzniklo podezření, že se jedná o rozsáhlé komunistické spiknutí.

Z celkového počtu deseti zadržených bylo šest odsouzeno pro údajnou spoluúčast, čtyři z nich si skutečně několik měsíců odseděli. Josefa Šoupala obhajoval jeden z nejlepších pražských advokátů JUDr. Bleha. Trestu smrti německobrodský rodák unikl jen díky svému nízkému věku. V době První republiky byl člověk uznán plnoletým až v době, kdy mu bylo 21, což Šoupalovi v kritické době nebylo. Soudce mu nakonec vyměřil osmnáct let těžkého žaláře ve věznici v Kartouzích, dnes Valdicích u Jičína. Na sklonku života sepsal svoje paměti, tvrdil, že atentát byl předem připravený, přišel s ním člen krajského vedení komunistické strany Theodor Eisler z Německého Brodu, který byl sousedem Šňupalových. On Josef Šoupal byl k atentátu určen losem jako nejmladší, terčem útoku měl být původně vrchní ředitel Živnobanky Jaroslav Preiss, ale poté co byl 7. října Rašín znova jmenován ministrem financí, stal se terčem útoku on.

Na osobu Josefa Šoupala vzpomínal Václav Bureš z vězeňské dílny, který měl informace o Šoupalovi od Karla Strnada bývalého francouzského legionáře od Perpignanu, jenž přijímal na samotku č. 12 atentátníka Šoupala, kterého přivezli v poutech do Kartouz.

Fešácký kriminál

Dle statutu politického delikventa měl Šoupal kriminál se všemi výhodami plynoucími z toho, to znamená stravu z restaurace, pravidelné návštěvy, neomezené psaní dopisů a možnost výběru studia. Šoupal byl v době atentátu nezletilý, byl tedy odsouzen podle zákona přesně na tolik let, jak byl stár, to jest 17 let, 4 měsíce a několik dní. Ve vězení studoval jazyky, byl prý inteligentní, což sociopati často bývají.

„Bylo to v květnu 1947, kdy do dílen přišel vrchní strážmistr Strnad a vyžádal si mě u velitele dílen Frýby, jenž byl původním povoláním kovář a řídil zámečnické dílny. Frýba mi řekl, ať seberu nářadí a jdu s dozorcem Strnadem, jenž na mě při práci dohlédne. Strážmistr Strnad byl dobrý bachař, měl na uniformě dvě stužky od metálů. Šli jsme dlouhou chodbou, minuli jsme takzvanou Hawai, velkou místnost pro nemocné a přestárlé vězně, kde seděl poslední pobočník císaře Františka Josefa I., polní maršálek baron Waldstäten, 84 roků starý. Pokračovali jsme dál a odbočili na menší chodbu, kde byly samotky," vzpomíná Bureš a pokračuje: „. Strnad se zastavil u cely č. 12, otevřel ji a řekl, zde je Šoupalka! Víš, kdo to byl Šoupal?" Odpověděl jsem, že nevím. Pokračoval: „Šoupal byl pitomý mladý kluk, kterého mi svěřili do opatrování. Zde jsem ho hlídal 17 let, 4 měsíce a pár dní, mladší dozorce mu nosil stravu z restaurace. Tím dozorcem byl strážmistr Hejna. Jistě ho znáš, mívá službu v dílně u Frýby."

„Hejna byl výborný člověk, taky legionář z Ruska od I. pluku. Strnad zazvonil na chodbaře a nařídil jim, aby donesli těžkou kovovou postel ze skladu. Můj úkol byl tuto postel čtyřmi šrouby pevně připevnit k podlaze, aby nešla zvednout. Pak se Strnad se mnou dal do řeči a vyprávěl mi, jaký fešácký kriminál měl Šoupal, docházeli za ním čtyři učitelé cizích jazyků, které si zvolil. Strnad ho musel vodit do ústavní školy, kde byl šéfem učitel Linhart. Chodila tam na hodiny ruštiny jistá Ruska, manželka důstojníka z Jičína. A tak to šlo až do konce trestu. Šoupal složil státní zkoušky ze čtyř jazyků a pak stále něco studoval," vypráví Bureš.

Oběť nebo manipulátor?

Vězeňský zaměstnanec Karel Strnad byl podle dělníka Bureše přesvědčen, že Šoupal je obětí politické manipulace. „On měl Rašína jen postřelit, aby ho zastrašil. Jenže Rašín zranění podlehl," říká Bureš a dodává: „Když přibyli noví vězni z Jihlavy, říkali nám, že Šoupal byl v roce 1945 zvolen předsedou MNV v Jihlavě a že nepatřil k nejhorším. Když bylo po únoru 1948, Šoupal se chtěl přejmenovat na Ilja Dněprostroj a toto počínání odůvodnil tím, že Lenin se dříve jmenoval Uljanov a Stalin Džugašvili, tak proč by se on nyní nemohl jmenovat Ilja Dněprostroj, podle sovětského vzoru. Strnad říkal, že na každý pád na tom Šoupal vydělal. Zbytek života trávil jako lázeňský švihák v Poděbradech, procházející se po kolonádě. Pak se kamsi vytratil."

Šoupal přijal jméno Ilja Pravda

Sociopaté jsou lidé, kteří trpí asociální poruchou osobnosti. Tato porucha je podle psychologů charakterizována nedostatkem empatie, neschopností lítosti nebo studu, manipulativním chováním, egocentrismem a schopností lhát za účelem dosažení svých cílů, bývají to ale lidé inteligentní.

Sociopaté mohou být nebezpeční, ale často jsou pouze nesnesitelní a nedá se s nimi vyjít. Lžou beze studu, často si myslí, že jsou skvělí a úžasní. Většinou vůbec nereagují na kritiku a mají o sobě přehnaně vysoké mínění. Také mají pocit, že si zaslouží jen skvělý život a že by se jim měly dít pouze skvělé věci, aniž by se o ně museli jakkoli snažit. Byla opravdu Josef Šoupal jen zkušený mystifikátor? Tahle otázka asi zůstane navždycky bez odpovědi. Jeho následné osudy pak zůstávají do značné míry zahaleny tajemstvím. Po svém propuštění německobrodský rodák přijal jméno Ilja Pravda a odstěhoval se kamsi na sever Čech, kde také v roce 1959 zemřel.