Přesvědčená je o tom Dagmar Vaňková, jednatelka Sboru dobrovolných hasičů v Jeřišně na Havlíčkobrodsku, bývalá velitelka a dnes starostka Okrsku číslo 2 Maleč a současně i členka okresního Výkonného výboru Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska v Havlíčkově Brodě. Jedna z mála žen, které tyto dobrovolné funkce v rámci hasičského sdružení na Vysočině, respektive v celé republice, vykonávají.

Vím, že volby starosty okrsku i volby do výkonného výboru, ve kterých jste byla úspěšná, proběhly teprve nedávno…
Ano. V únoru skončilo mé pětileté funkční období velitele okrsku a shodou okolností v té době oznámil svou rezignaci, a to ze zdravotních důvodů, i dosavadní a dlouholetý starosta okrsku, Josef Kolář z Uhelné Příbrami. Byl to také on, kdo chtěl, abych se funkce starosty okrsku ujala a při volbě, která se uskutečnila v průběhu výroční valné hromady, mi dali své hlasy i jednotliví starostové sborů dobrovolných hasičů našeho okrsku. I oni mě vyzývali, abych se té funkce ujala, a tak jsem po četných diskusích a dlouhých úvahách na post starostky okrsku kandidovala. Do okresního výkonného výboru jsem byla zvolena opravdu teprve nedávno, konkrétně pak 15. března.

Kolik sborů dobrovolných hasičů okrsek, který nově řídíte, sdružuje?
V současné době to je celkem dvanáct sborů. Jsou to: Jeřišno, Maleč, Víska, Nová Ves u Chotěboře, Uhelná Příbram, Vepříkov, Miřátky, Ostružno, Čečkovice, Rušinov, Klokočov a Petrovice. Mimochodem, v těchto sborech je sdruženo téměř sedm set členů, a to mužů, žen i dětí.

Když už jsme u těch počtů. Kolik sborů a okrsků je v celém okrese Havlíčkův Brod?
Okresní sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska zastřešuje sto osmdesát pět sborů, ve kterých pracuje na osm tisíc tři sta dobrovolných hasičů. Spadá pod něj osmnáct okrsků, včetně toho našeho.

Jak se to stalo, že jste se potkala s hasiči, respektive s hasičstvem? Vyrůstala jste v hasičské rodině?
Ne, u nás doma nikdo hasičem nebyl. K hasičům jsem se dostala až později, a to díky svému manželovi. Bylo to v roce 1999, tedy v době, kdy se v Jeřišně začalo formovat soutěžní družstvo žen. Ne, že bych se přímo stala členkou tohoto družstva, ale díky organizačnímu dění kolem něj jsem se později dostala k soudcování požárního sportu. Udělala jsem si rozhodcovské zkoušky a soudcovala celou řadu soutěží.

S požárním sportem bylo úzce spojeno i pět uplynulých let, které jste prožila ve funkci velitele okrsku…
Ano, příprava a organizace okrskových hasičských soutěží patřila, samozřejmě kromě celé řady jiných, k mým pravidelným povinnostem. Coby velitelka okrsku jsem navazovala na výbornou práci, kterou v této funkci odvedl můj předchůdce, Václav Pavlíček z Vepříkova. Začátky nebyly lehké, ne všichni muži se dokázali srovnat s tím, že v některých věcech má konečné a rozhodující slovo žena. Dnes už na to jen vzpomínám a myslím, že jsme nakonec našli společnou řeč a odvedli dobrou práci.

Jste nově starostkou okrsku a členkou okresního výkonného výboru hasičského sdružení. Víte, co vás čeká?
Jsem sice na samém počátku, ale díky zkušenostem, které již mám, si to snad dovedu představit. Velmi zjednodušeně bych to popsala tak, že mě čeká role jakéhosi styčného důstojníka, který získává a posléze předává všechny důležité informace. A to nejen směrem nahoru, ale i dolů. Čeká na mě především organizační a konzultační práce se starosty a veliteli jednotlivých sborů dobrovolných hasičů našeho okrsku, ale i se zástupci okrsků v rámci celého Havlíčkobrodska. Byla bych moc ráda, aby okrsek, který povedu, fungoval dobře, a to po všech stránkách. Se situací, jež panuje v jednotlivých sborech dobrovolných hasičů, které pod něj spadají, se seznámím postupně, mimo jiné i v průběhu výročních schůzí.

Vytyčila jste si v tomto směru nějaký konkrétní úkol nebo cíl?
Ano, ráda bych docílila toho, abych byla pro sbory oporou, aby se na mě s důvěrou obracely se svými starostmi a problémy a abychom vždy dokázali najít to správné řešení. Dále bych ráda zlepšila komunikaci se sbory, a to nejenom tu elektronickou. Svou činností bych chtěla být nápomocna k tomu, aby se dobrovolným hasičům v podhůří Železných hor dařilo co možná nejlépe.

Je jasné, že bez administrativního a řídicího zákulisí se hasiči neobejdou. V tom všem se pohybujete. V porovnání s praktickou hasičinou, jako jsou zásahy přímo v terénu, soutěže, přehlídky, slavnosti, není ta administrativní a řídicí funkce tak vidět. Máte ještě vůbec čas sáhnout si, takříkajíc, na tu praktickou hasičinu?
Musím přiznat, že dnes už jen velmi zřídka. Smířila jsem se s tím, že moje role u hasičů je víc o organizaci a administrativě než o praktické hasičině.

Kromě toho, že jste starostkou hasičského okrsku, jste současně i starostkou obce Jeřišno. A spolupráce obce s hasiči k sobě určitě patří…
Bezesporu. Víte, sbory dobrovolných hasičů často neodmyslitelně patří ke koloritu života nejen obcí, ale i celých regionů. Obzvlášť v malých obcích sbory možná nedisponují moderními auty, stříkačkami nebo potřebným vybavením, ale všechno to, co jim chybí, vynahrazují umem, zápalem a nadšením. Důležité je, že se umí dát dohromady, že se umí zmobilizovat a že opravdu máknou, když je to zapotřebí. Vzpomínám na poslední povodně, které nám tady všem daly pořádně zabrat. Bez hasičů by je obec zvládala jen s velkými obtížemi. Ale nemusí jít jen o hraniční a kritické situace, kdy jde o ochranu osob nebo majetku. Díky hasičům zvládáme na obci i celou řadu prací, na které, nebýt hasičů, bychom si museli draze najímat firmy či živnostníky. A to vůbec nehovořím o nezastupitelném podílu hasičstva na společenském a kulturním životě na vsi.

À propos: Kolik hasičů u vás v Jeřišně máte?
Náš sbor čítá osmaosmdesát členů, z toho je dvacet dětí, jak jsem již uvedla. Jsem ráda, že i náš sbor začal pracovat s dětmi. Do roku 2013 družstvo mladých hasičů v Jeřišně nebylo a dnes máme družstva dvě – mladších i starších dětí, a to nejenom z Jeřišna, ale i z okolních obcí. Při této příležitosti bych chtěla vyzdvihnout trenérskou i organizační práci Petry Musílkové, Veroniky Doležalové, Richarda Baláže, Pavla Jelínka mladšího a svého syna Davida. Ti všichni se totiž našim mladým hasičům plně a obětavě věnují. Navíc si dobře uvědomují, že je zapotřebí, a to především na malé obci, jakou je i Jeřišno, zapojovat do aktivního dění mladé lidi a vychovávat si své nástupce.

Váš syn tedy pokračuje ve vašich hasičských šlépějích?
Musím vás opravit. Pokračuje především ve šlépějích svého otce a mého manžela Františka. Ten je hasič tělem i duší, kromě toho koučuje soutěžní družstva mužů i žen tady u nás v Jeřišně. Náš syn je, stejně jako manžel a já, členem výboru našeho sboru.

V jedné z předchozích odpovědí jste se také zmínila o tom, že někteří hasiči muži se jen těžko vyrovnávali s tím, že jim velí žena. Co myslíte? Jak vnímají obecně hasiči hasičky?
Jsem přesvědčená o tom, že si muži hasiči žen hasiček váží. Ženy v hasičských uniformách jsou svým mužským protějškům rovnocennými partnery a každý člen, bez ohledu na pohlaví, má v jakémkoliv hasičském sboru své nezastupitelné místo. Chlapi samozřejmě dominují technice a zásahům, ženy zase vytvářejí nezbytné zázemí a podílí se na organizaci a přípravě celé řady akcí. Mimochodem, byly to právě hasičky z Jeřišna, které svým protějškům ušily repliky historických uniforem. I to je jeden z drobných příkladů nezastupitelnosti žen v hasičských sborech. A co se týče požárního sportu, tam se rozdíly už úplně stírají.

Dagmar Vaňková
Po studiu ekonomických oborů vykonává již druhé volební období funkci starostky obce Jeřišno. Od roku 1999 je dobrovolnou hasičkou. Je jednatelkou Sboru dobrovolných hasičů v Jeřišně, starostkou Okrsku číslo 2 Maleč a členkou havlíčkobrodského okresního výkonného výboru Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Pět let vykonávala funkci velitele Okrsku číslo 2 Maleč. Je vdaná a má jednoho syna. Má ráda rockovou hudbu, přírodu a také ráda jezdí na kole.