„S odhalením stolpersteinů, neboli kamenů zmizelých v havlíčkobrodské Dolní ulici se začaly množit dotazy, jak to je v Přibyslavi. Autorem této myšlenky v Přibyslavi je ředitel základní školy Petr Adam.

„Po benefičním divadelním představení, které proběhlo letošního 12. února, jsme začali připravovat podklady pro možnou realizaci položení prvních kamenů v Přibyslavi. V rámci příprav bylo i sestavování životních osudů jednotlivých obětí. Při sběru a doplňování již známých informací nastal zásadní obrat. Nedostali jsme souhlas od rodinných příslušníků k realizaci kamenů se jmény jejich příbuzných," informoval ředitel Adam.

Místo stolpersteinů naučná stezka

Na základě této skutečnosti se organizátoři rozhodli prozatím upustit od projektu s myšlenkou, že získané finanční prostředky použijí jinak.

„Připravujeme záměr dalšího stanoviště Naučné stezky Romana Podrázského, které by se věnovalo obětem obou nedemokratických režimů, jež byly v naší zemi v průběhu 20. století nastoleny," informoval ředitel Adam.

Jeden z pamětních kamenů na náměstí nedaleko infocentra měl připomínat například tragický osud rodiny Lieblových.

Transport do koncentračního tábora se podle dochovaných záznamů týkal ve městě asi deseti lidí. Jednalo se o členy tří židovských rodin – Hoffmanovy, Reinigerovy a Lieblovy. Konkrétně z rodiny Lieblových v koncentračním táboře zahynulo pět dětí a oba rodiče. Kamenné kostky připomínající jejich tragický osud se měly objevit právě před jejich domem. Přibyslavští Židé byli z Třebíče transportováni do Terezína a poté posláni dál na východ, do Treblinky, Lublinu nebo do Majdanku, kde všichni zahynuli.

Podle starosty Jana Štefáčka byla část Židů deportována právě z domu, na jehož zdi je od roku 2006 umístěna pamětní deska obětem holocaustu.

Slavnostního odhalení prvního pamětního kamene se měla zúčastnit i neteř jedné z přibyslavských židovských rodin.

V Havlíčkově Brodě byly stolpersteiny položeny do dlažby v polovině září před drogerií U Černého psa, která patřila rodině Pachnerových.

S nápadem osadit do dlažby v Havlíčkově Brodě kámen zmizelých přišla Gabriela Dymešová, manželka Pavla Dymeše, který je pravnukem rodiny Pachnerových. Gabriela Dymešová vede neziskovou organizaci Rafael institut, která se zabývá problematikou židovství a holocaustu.

Ani dnes není lehké být Židem?

„Jsem psychoterapeutka, pracuji hlavně s lidmi, kteří přežili holocaust. Možná se někomu může zdát, že těch, kteří přežili, moc není, ale tato obrovská tragédie zasáhla nejen přímé účastníky holocaustu, kteří o svých útrapách odmítají mluvit, ale poznamenala i jejich potomky. Setkávám se ve své praxi často s lidmi, kterým je dneska čtyřicet, najednou se dozvěděli, že jsou vlastně židé, neboť jim to rodiče tajili, diví se, že mají tak málo příbuzných a začínají se ptát, proč," vysvětlila Dymešová při návštěvě Havlíčkova Brodu.

Podle jejího názoru a zkušeností není ani dnes pro některé lidi jednoduché přihlásit se veřejně ke svým židovským kořenům, někteří se toho i obávají. Možná i to je důvod, proč si pozůstalí po přibyslavských židovských rodinách podobné „zviditelnění" nepřejí. Na Vysočině jsou kameny zmizelých v současné době jen v Havlíčkově Brodě a Třebíči.„Posun společnosti je smutný. Tolerujeme více a více nenávisti, extremismus a antisemitismus dostává šanci," posteskla si na svém blogu například spisovatelka Tereza Boehmová.
„Momentálně u nás ta situace, co se týče projevů antisemitismu, tak dramatická jako v západní Evropě zdaleka není," uvedl naopak tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus.

Ojedinělé fyzické útoky a vyhrožování, ale také 156 článků na internetu – takové byly podle Židovské obce v Praze loni projevy antisemitismu v Česku.

Útoků, obtěžování či výhrůžek lidem židovského vyznání bylo v minulém roce podobně jako v letech předchozích. Textů, které považuje židovská obec za antisemitské, však prudce přibylo.

Oproti roku 2012 jich byl téměř dvojnásobek, oproti roku 2011 už dokonce šestinásobek. Přesto podle místopředsedkyně obce Evy Lorencové zůstává antisemitismus v Česku pouze okrajovým jevem.