Na stránkách Havlíčkobrodského deníku proto nahlédneme, a to v úryvcích, do jeho některých novinářských článků a esejí. V článku Naše zásady píše Havlíček o tom, že stranictví nutně nemá negativní vliv na společnost, musí se ale držet pravdy a poctivosti.

Nyní ale jest povinnost naše, udržeti se v této moci, a dále pokračovati; nejsme již sekta pokoutní, naše povinnost je nyní, starati se o veškeré blaho své vlasti; my jsme národ český, národ slovanský, a můžeme míti nesmírný vliv na vyvinutí celé prostřední a východní Evropy. Tak mohou dojíti Čechové opět k takové ba ještě k větší slávě a moci než za starých dob Karla a Otakara.

Nemysleme však, že nám toto všechno přijde ve snu, náhodou a bez našeho přičinění: svět jest ustavičný boj, síla se silou, rozum s rozumem, národ s národem se měří, slabší slouží silnějšímu a činnějšímu, a kdo myslí, že mezi národy skutečně již nyní nastane bratrství, toho považujeme za nepraktického snílka, jenž se z historie ničemu nenaučil, a jenž svou nepraktickou theorií vlastnímu národu škodí a cizému pomáhá. Nesmíme nyní v ničem spoléhati se na jiné, nýbrž sami se o všechno postarati, co si sami nezpůsobíme, to nebudeme míti.

Hlavní věc jest, aby zřízení naše politické bylo moudré a svobodné, pak utužena doma přiměřenými zákony vzkvete naše vlast a projeví činnost svou i na jiné národy, zvláště na slovanské. Za několik let vzroste pod dobrou konstitucí štěstí domácí, moc a sláva našeho národa. Zároveň ale s těmito nynějšími okolnostmi musí nastati i změna jiná, která se již dokonce zabrániti nemůže a nemá. Pokud jsme byli slabi, nesvobodni, byli jsme všichni úzce spojeni, nebylo mezi námi stran; při každé dosti malé různosti ve smýšlení volalo se: „Svornost, netrhejte se od sebe, jsme ještě slabí, musíme dohromady držeti!" Nyní, když se náš počet nesčíslně rozmnožil, tím větší nastaly různosti ve smýšlení. Musíme se nyní již na rozličné strany rozpadnouti, z kterých každá svou cestou kráčeti bude. Mnozí snad želeti toho budou a za neštěstí považovati, že již nemůžeme všichni jako dříve býti jedna duše a jedno tělo: my ale nejsme toho zdání a naopak přesvědčení chováme, že toto rozdělení na strany jenom dobré věci poslouží. Ať se každá strana dle nejlepšího přesvědčení svého snaží k cíli dojíti, která pravdu a poctivost při sobě má, o té doufáme, že nejdále dojde.

(Národní noviny 23. září 1848)

Milan Pilař