Rodina Karasů je plná lesníků už v páté generaci a má takříkajíc zelenou krev. „Můj dědeček byl lesníkem v Beskydech a dostal dokonce vyznamenání od tehdejšího španělského krále,“ začíná s vyprávěním Lubomír Karas. Jeho otec byl také lesníkem. V polovině 30. let dvacátého století vzniklo na Vysočině Lesní družstvo obcí Chraňbož. Vyhlásilo konkurz na lesního správce. Vyhrál ho otec Lubomíra Karase.

Karel Schwarzenberg s tehdejším třebíčským starostou Ivem Uhrem při návštěvě Třebíče v roce 2009. Kníže byl i přes blížící se déšť obut do sandálů.
VZPOMÍNKA: Když kníže Schwarzenberg chodil po Třebíči naboso v sandálech

Jak dneska vzpomíná Lubomír Karas ze Světlé nad Sázavou, lesy Chraňbože úzce sousedily s pozemky rodiny Schwarzenbergů. „Otec zemřelého Karla Schwarzenberga rád chodil na hony. Jeho myslivci měli zvláštní uniformy. Celé hnědé s ozdobami,“ vypráví Karas, který už brzy oslaví neuvěřitelných jednadevadesát let.

Schwarzenberg přijel lovit sluky

K setkání Lubomíra Karase a nedávno zesnulého Karla Schwarzenberga došlo, jak jinak než na honu. Na pozemcích lesního družstva podle Karase v lokalitě Spáleniště hnízdily sluky. „To je hodně zvláštní pták. Sluka je plachá a táhne jen jednou za čas. Na jaře skoro potmě, když vyjde první hvězda,“ popisuje Karas zvláštní zvyky těchto ptáků.

Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Na polesí Schwarzenbergů nebyla sluka ani jedna. Když se otec Lubomíra Karase dozvěděl, že by si kníže Karel Schwarzenberg starší rád zastřílel, tak ho na hon pozval. „Čekal jsem, až kníže přijede. Schovaný v chodbě za dveřmi. Slyšel jsem, jak ho táta oslovuje Vaše Jasnosti. Přišlo mi to zvláštní, tak se nikomu u nás neříkalo,“ vzpomíná s úsměvem Karas, který se v dospělosti také věnoval myslivosti, ale hlavně pro zábavu.

Otec Karla Schwarzenberga přijel bryčkou, kterou si kočíroval sám. To tehdy nebylo u panstva zvykem. Protože lov na sluky není jednoduchý, Karel Schwarzenberg starší odjel z honu s prázdnou. Proto ho otec Lubomíra Karase pozval znova. Kníže přijel tentokrát autem bez řidiče a vzal s sebou i syna Karla.

Karel Schwarzenberg byl normální kluk

Jaký tehdy Karel Schwarzenberg, pozdější ministr zahraničních věcí a kandidát na prezidenta, vlastně byl? „Úplně normální kluk. Na nic si nehrál, stejně jako jeho otec. Bylo mu deset, tak ho táta na lov nevzal, ale nechal ho u nás na hájence. Mně už šlo na patnáct. Karel se o všechno zajímal, byl obyčejné živé dítě. Lítali jsme po dvorku, ukázal jsem mu naše psy. Výra v kleci na kaštanu a králičí nory pod stromem,“ vzpomíná Karas.

Otci Karla Schwarzenberga se lov na sluky podařil, protože už do hájenky nepřijel. Jen otce Lubomíra Karase pozval na oplátku na hon na svoje panství. Žádné fotografie z té doby Lubomír Karas v zásuvce nemá. „Ve třicátých letech dvacátého století byly aparáty velká vzácnost. To neměl skoro nikdo,“ říká s úsměvem.

Stopy bobra na Přibyslavsku.
U Přibyslavi se usadili bobři. Jsou to škůdci i stavitelé, říká o nich ekolog

Lubomír Karas se s Karlem Schwarzenbergem pak už nikdy nepotkal. Po roce 1948 Schwarzenbergovi odešli z republiky. Vzpomínky na dětství se Lubomíru Karasovi znovu intenzivně vybavily, podle jeho dcery Markéty Švorcové, když slyšel, že politik Karel Schwarzenberg 12. listopadu ve Vídni zemřel. „Je to zvláštní pocit. Pamatuji ho u nás na hájence jako desetiletého kluka. Byl mladší než já a už tady není. Mě bude brzy jedenadevadesát,“ povzdechne si Lubomír Karas.