Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

„Kdo si ková, nezlobí," usmívá se libický kovář Jaroslav Dymák. Řemeslo je hobby

Libice nad Doubravou – Cesta za kovářem Jaroslavem Dymákem nemohla začít lépe.

7.1.2014
SDÍLEJ:

V kovárně. Jaroslav Dymák tráví ve své malé kovárně několik hodin, a to prakticky každý den. Těší ho každá kovářská práce. Skoro všechno, co ke svému řemeslu potřebuje, si vyková sám. Na snímku seká otvor do budoucího kladiva.Foto: Ivo Havlík

Věřte, nebo ne, ale již po několika ujetých kilometrech se z reproduktorů našeho služebního vozu směřujícího do Libice nad Doubravou na Havlíčkobrodsku ozvala známá píseň Kdybych já byl kovářem. Zpěvák Petr Spálený v ní samozřejmě, a to svým typickým a sympaticky zabarveným hlasem, zanotoval i známý veršík …žárem výhně pak ozářen, ukul bych si vílu… a úvodní otázka našeho nadcházejícího povídání byla na světě.

„Tak vílu jsem si pravda ještě neukoval, ale několik jiných postaviček, jak já říkám, kovářských karikatur, už ano. A pak, co není, může být," přivítal nás kovářský mistr Dymák ve svém malém „černém" království.

Zastihli jsme ho v plné práci. Pro svoji potřebu si zrovna koval kladivo. „Jaroslav si skoro všechno, co ke svému řemeslu potřebuje, dělá sám," přidala se paní Olga. Manželka, kterou mistr Dymák může za svoji dobrou „kovářskou vílu", jak  vzápětí vyšlo najevo, rozhodně považovat. „Celý život mi fandí a pomáhá. Olga má řadu dobrých nápadů. Dívá se kolem sebe, prohlíží časopisy, internet, hledá inspiraci. Fotografuje moji práci a společně se synem snímky zveřejňují na našich webových stránkách, nebo z nich  vytváří fotografická nabídková alba. A když je potřeba, je také mým přísným a nesmlouvavým kritikem," řekl  s uznáním v hlase Jaroslav Dymák a přitom rytmicky bušil kladivem do rozžhaveného kusu železa na kovadlině.

Co figura, to unikát

Řemeslu, které je dnes jeho velkým koníčkem, jinak se živí jako svářeč v továrně, se Jaroslav Dymák vyučil v Jaroměři. „Od malička mě to k železu tak nějak táhlo, a to i přesto, že z kovářské rodiny nepocházím. Můj otec byl zedník," zavzpomínal kovář a na chvíli odložil kladivo. „Dnes se kovařinou bavím a dělám radost sobě i druhým. Práce mě těší a je mi v podstatě jedno, jestli kovám klasické užitkové předměty, nebo drobná estetická dílka," řekl Dymák.

Ve své kovárně, která stojí hned vedle jeho  rodinného domu na samém konci Libice nad Doubravou, tráví skoro každý den několik hodin. Ať je svátek, nebo pátek, jak se říkává.

Práci Jaroslava Dymáka   znají lidé nejen z Libice nad Doubravou, ale také ze širokého okolí. Pravidelně ji představuje na svatomartinských a velikonočních řemeslných trzích na místním Pilnově statku, nebo na tradičních trzích v Chotěboři. Jezdí po kraji za zakázkami, ková pro známé a kamarády. A také například pro chotěbořské městské muzeum, kterému nedávno věnoval figurku lyžaře.

„Lyžaře jsem koval vlastně již třikrát. Toho úplně prvního pro kamaráda, se kterým jsme byli na Šumavě na lyžích  a kterému to ve stopě moc nešlo. Chtěl jsem ho proto potěšit a také v dobrém poučit, jak má správné lyžování vypadat. A když jsme se vrátili domů, pustil jsem se do toho," usmál se Dymák a dodal, že každý z jeho lyžařů je samozřejmě trochu jiný, a tím pádem i unikátní. „Známým v Táboře Jaroslav pro změnu vykoval figurky cyklisty a také rybáře, který místo ryby tahá z vody botu," přidala se paní Olga a upozornila nás na skutečnost, že drtivou většinu figur, ale i dalších dekorativních předmětů, vykoval její muž z jednoho kusu železa. „Často žasnu nad tím, co všechno jsou lidé schopni, třeba na trzích,  koupit. Lisované, svařované věci, které prodejci vydávají za uměleckou kovářskou práci," podotkla Olga Dymáková.

Železo a kámen patří k sobě

Není bez zajímavosti, že to byla právě ona, která svého muže přivedla na myšlenku kombinovat umělecké výkovky s přírodním materiálem, především pak kamenem. „Sice to nějakou chvíli trvalo, než mě k tomu přiměla, ale nakonec musím uznat, že měla pravdu. Kámen se k železu opravdu hodí," řekl upřímně Dymák a hned to doložil několika ukázkami – stojící volavkou a několika vkusnými svícny.

„A do čeho se pustíte nyní?" zajímali jsme se dál a dozvěděli se, že tentokrát do sošky pelikána. „Bude asi třicet centimetrů vysoký a opět ho vykovám z jednoho kusu železa. A po dokončení ho ještě navoskuji včelařským voskem a upevním do kamene. Tak jako všechny své kovářské karikatury, o nichž jsem se již jednou zmínil," odpověděl Jaroslav Dymák a vrátil se k rozdělané práci. Rozdmýchal oheň, výkovek vzal znovu pevně do kleští, rozehřál ho a přenesl ke kovadlině. Ke slovu znovu přišlo těžké kovářské kladivo a s ním i ostrý sekáč.

Výčet všech užitkových předmětů, které opouštějí jeho kovárnu, by byl opravdu dlouhý. Všichni dobře víme, co poctiví kováři v dnešní době umí a dělají: od kovaných bran a branek, plotových dílců, mříží, krbového náčiní, lamp, přes petlice až po nábytkové kování či dvířka ke kamnům nebo komínům.  O broušení krumpáčů, seker, nebo sekáčů ani nemluvě.  Proto jsme se i nadále „přidrželi" tématu umělecké kovařiny a zeptali se: „A co třeba šperky? Děláte?" Zkusil jsem to, zněla odpověď  a v tu chvíli paní Olga z kovárny odběhla. Za chvilku se vrátila s vykovanou tepanou růží. „Tu Jaroslav vykoval pro mě," pochlubila se a připomněla, že nedávno, na trzích v Chotěboři, se jedna slečna o kované šperky také zajímala.

Dny otevřených ateliérů překvapily

Vloni na podzim otevřel Jaroslav Dymák svou kovárnu široké veřejnosti. Přijal totiž nabídku organizátorů populárních  Dnů otevřených ateliérů a zájem lidí ho příjemně překvapil. „Přišlo asi šedesát lidí a o moji práci se živě zajímali. Potěšilo mě, že většinou to byli lidé přespolní a celkem zdaleka. Pokud se tato akce uskuteční i v letošním roce, opět se jí zúčastním. Připravím si praktické ukázky, a kdo bude chtít, toho nechám pracovat i s kovářským kladivem," přislíbil Dymák.

Mistře, a co kůň?

Být v kovárně s kovářem a nepozeptat se ho na to, jestli by uměl okovat koně, to by bylo skutečné novinářské faux pas.

„Po vyučení až do devadesátých let jsem pracoval v místním zemědělském družstvu a koně jsme běžně kovali. Teď o tuto službu tady v místě prakticky žádný zájem není. Ale ano. Troufl bych si na to 
a koně, kdyby to samozřejmě nebyla nějaká kopavá potvora, bych okoval," pousmál se kovář od kovadliny.

Přestože Jaroslav Dymák nepochází z kovářské rodiny, myslí si, že by jeho syn, nebo později i vnuk mohli od něj pomyslnou štafetu kovářského řemesla převzít. „Syn mu už teď s prací často pomáhá. Myslíme si, že má pro kovařinu všechny potřebné předpoklady,"odpověděla paní Olga. Ta nikterak neskrývala, že je kovářským řemeslem doslova fascinována. „Je to krásná profese," poznamenala v závěru. Mistr odložil kladivo, vzal kleště, výkovek zakalil a odložil. „Hotové to není, nějakou chvilku to ještě bude potřebovat," podotkl a pěkně po kovářsku nám stiskl ruce a rozloučil se. Stejně tak paní Olga. Po cestě k autu nás provedli svou krásnou, i když nyní „spící", zahradou. Ta je jejich dalším společným koníčkem. „S Jaroslavem jsem se domluvila, že mi sem vyková takové pítko. Již jsem si vyhlédla pěkný kámen, do kterého bude vsazeno, viď Jaroslave?" mrkla na něho paní Olga a on čtverácky odvětil, že ten, kdo si ková, nezlobí.

Jaroslav Dymák

Narodil se v roce 1957 a v Jaroměři se vyučil zemědělským kovářem. Profesí se živil do 90. let minulého století. Nyní pracuje jako svářeč a kovařina je jeho koníčkem. Stejně tak zahrada a chov chodského psa. Je ženatý, s manželkou Olgou má dvě děti. Syna a dceru.

Ivo Havlík

Autor: Jaromír Kulhánek

7.1.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Tak si zatím stojí v tabulce okresního přeboru Golčův Jeníkov, který po jedenácti kolech posbíral 4 body.

Šmolovy jsou stále jediný neporažený tým

Ilustrační foto.

Slovan zabral, porazil Strání

Knižní veletrh v Havlíčkově Brodě láká na nové autory

Havlíčkův Brod – Kulturní dům Ostrov v Havlíčkově Brodě opět ožije již 27. Podzimním knižním veletrhem, který nabídne nejen české a zahraniční tituly, ale také koncert tria Michala Pavlíčka s Bárou Basikovou.

Štoky deklasovaly nováčka z Rozsochatce

Vysočina – V 11. kole I. B třídě se o víkendu odehrály hned čtyři derby. Lípa porazila nováčka ze Starého Ranska, které tak zůstává blízko dna tabulky. Jednoznačný výsledek byl k vidění V Tisu, kde domácí padli 4:1 s Habry a ve Štokách, kde místní Sokol porazil Rozsochatec 6:1.

Bruslaři rozstříleli Medvědy a vrátili se do čela tabulky

Vysočina – V 8. kole druhé ligy uspěli z vysočinských týmů pouze Bruslaři v derby s Pelhřimovem. Žďár padl v Klatovech, Moravské Budějovice přenechaly doma body Nymburku.

Jak odpovídali politici ve vysočinském Deník-Busu

Vysočina - Přinášíme vám vyplněný dotazník politických špiček z Vysočiny. Takto politici odpovídali na naše otázky v Deník-Busu před volbami v pátek 13. října.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení