Některé scény se natáčely i u nás na Havlíčkobrodsku. Proto si nemálo regionálních patriotů nenechalo film ujít. Přesto, že reklama slibovala cosi převratného, výsledek nebyl nic moc. Kritici vyčítají autorům například provinčnost a nedostatek historicky laděných monumentálních scén i středověkých rekvizit, což je prý zaviněno nedostatkem financí.

V tom případě ale neškodí podívat se do historie. Do zlatého fondu tehdejší Československé kinematografie patří bezesporu černobílý film Františka Vláčila Údolí včel. Vysílá se dost málo, bohužel. Historický příběh Františka Vláčila se odehrává v drsných reáliích druhé poloviny 13. století. Zobrazuje svár mezi vnucenou příslušností k asketickému křižáckému řádu Německých rytířů a touhou po svobodném životě. Kdo tento film viděl, jistě si všiml, jak úsporné jsou kulisy, kde se příběh odehrává, jak skromné jsou rekvizity. Režisérovi i hercům stačí několik kamenných zdí, hradní nádvoří, kousek louky či lesa, aby na malém prostoru rozehráli part, při kterém ještě dneska mrazí v zádech. Výkony Jana Kačera a Petra Čepka jsou strhující, režie skvělá, stejně jako kamera a hudba. Film Údolí včel žádné monumentální historické scény nepotřebuje, ani drahé kulisy, přesto je i dnes vynikající. Takže provinčnost Husovy trilogie nezavinil nedostatek historických rekvizit, v objemu peněz to rozhodně není. Průšvih bude někde jinde. Bohužel ve srovnání s Vláčilem zde platí, že když dva dělají totéž, nemusí se to podařit. U historických žánrů zvlášť.

stepanka.saadouni@denik.cz