Jejich hlavním posláním je přijímat a starat se o zvířata z přírody, která jsou například zraněná, či se jim přihodila nějaká nečekaná událost. Již dva roky je ředitelem stanice Zbyšek Karafiát. Řídí tým pracovníků – ošetřovatele, lektory i účetní.

Někdy to musí být velmi náročné a těžké povolání, když vidíte, až do jakého stavu se mohou zvířata v přírodě dostat…
Je to velmi různé a máte pravdu v tom, že některé živočichy potkal těžký a smutný osud. Třeba minulý rok se k nám dostal orel mořský, který už v naší stanici pravděpodobně zůstane.

Co se mu stalo?
Jako mládě vypadl z hnízda, byl vyhublý a celkově ve špatném stavu. Více než tři dny trvalo, než se postavil na nohy. Mysleli jsme si, že jakmile se dostatečně zotaví, tak ho vrátíme zpět do hnízda. Bohužel měl silný zánět na zadním pařátu, který se mu dostal až do kosti a následkem toho přišel o dráp.

Na světě jich už asi moc není…
To ano. Kdybychom ho v tomhle stavu vypustili ven, těžko by se ubránil, natož aby si sám ulovil potravu. Nemá rozvinuté potřebné instinkty a dovednosti. Samozřejmě s ním tady pracujeme a učíme ho novým věcem.

Takže rozumím tomu správně, že jakmile je zvíře dostatečně zdravé a schopné, tak ho vracíte zpět do volné přírody?
Přesně tak. V naší záchranné stanici pracuje tým ošetřovatelů, lektorů včetně veterináře, který k nám dojíždí z Ledče nad Sázavou. Všechna zvířata máme rozdělena do různě oddělených pavilónů a budov podle jejich potřeb.

Máte nějakou kapacitu?
Vždy záleží na velikosti daného živočicha, ale přibližně kolem dvou set by se jich sem vešlo bez problémů. Běžně tu máme okolo 120 různých zvířat, v současné době jich tu je 170. Přes zimu tu máme zimní spáče.

Koho konkrétně?
Zimní útočiště u nás mají ježci, netopýři a letos netradičně i jedna ještěrka. Dále tady teď máme například puštíka, kalouse, káně, lišku, vydry, labuť, ale třeba i čápa. Hodně se to u nás mění a v poslední době skoro každý den nějaké nové zvíře přijímáme. Podle statistik za uplynulý rok jsme tu měli 488 zvířat a z toho bylo jednapadesát procent ptáků, osmačtyřicet procent savců a zbylé jedno byli plazi.

Je zajímavé, že savci celkem dohání ptáky…
Statistiky savců nejvíce naskakují kvůli netopýrům, kterých tu teď máme okolo sedmdesáti kusů. Obecně mohu konstatovat, že padesát procent zvířat vypustíme zpět do přírody, okolo třiceti šesti procent bohužel zahyne a okolo dvanácti procent zvířat je u nás na stálo, nebo probíhá jejich léčba.

Jak se k vám zvířata z volné přírody dostávají?
Ve většině případů nám zavolají lidé, kteří někde na ulici nebo i doma nějaké zvíře našli. Což je zároveň i ten nejlepší způsob či postup, jak danému zvířeti pomoci. V horším případě nám volají třeba až po týdnu, co si to zvíře nechali doma a ochočili si ho.

Což je asi špatně, že?
Rozhodně. Základní pravidlo, které je potřeba dodržovat a vždy na něj myslet, je to, že když někde venku nebo i doma naleznu jakékoliv zvíře, tak v první řadě by nám ten člověk měl zavolat a poradit se. Podle toho jej můžeme dále instruovat, co má dělat, jak se má chovat a především, jak mu může pomoci. Ve většině takových případů si pak sami pro to zvíře dojedeme a převezeme ho k nám na stanici do Pavlova.

Fungujete po celé Vysočině?
Máme na starost celou Vysočinu, takže jezdíme naprosto všude, pouze v pár okrajových částech se překrýváme s jinými záchrannými stanicemi. Někdy se i stává, že nám lidé sami zvíře přivezou. Každopádně znovu zopakuji, že nejdůležitější je nám vždy zavolat a informovat se.

Můžete popsat nějaké další příběhy či osudy, které potkaly živočichy ve stanici?
Popravdě, každé zvíře má za sebou nějaký příběh. Hodně se k nám třeba dostávají ptáci, které zasáhl elektrický proud, když si sedli na elektrické sloupy či dráty, zde jsou bohužel šance na uzdravení mizivé. Naopak velkou radost nám udělala záchrana mláděte čápa černého u Chvojnova na Pelhřimovsku, které vypadlo z hnízda posazeného na dvacetimetrovém stromě. Právě u těchto a jiných případů hodně spolupracujeme s místními hasiči v dané lokalitě, kteří nám samozřejmě ulehčují svou technikou výškové práce.

Stává se někdy, že lidé to se zvířaty myslí tak dobře, až jim ublíží?
Samozřejmě. Třeba již zmiňované ochočení zvířete. Když si třeba vezmete domů mládě vydry nebo jakéhokoliv ptáka. Lidé pak často z volně žijících zvířat udělají domácí mazlíčky, u kterých posléze zjistí, že jsou do bytu nevhodní. Krmení lidskou potravou je kapitola sama pro sebe. Vyjížděli jsme třeba k jednomu podobnému případu, kdy jedna paní měla problém se zmijemi, které ji lezly do bytu a pohybovaly se v okolí jejich domu. Paní se samozřejmě hrozně bála, ale nevědomky jim udělala téměř dokonalé prostředí, kde se jim velmi dařilo.

To mě zaujalo, co to bylo?
V blízkosti jejího domu je lokalita, kde zmije žijí již dlouhou dobu. Bohužel se o ni nikdo nestará, a tak zarostla hustou vegetací. Naopak u jejího domu se objevila černá skládka stavební suti 
a organických zbytků ze zahrady. Dokonce tam měli připravenou i hromádku hnoje překrytou plachtou. Takže zmije se ve dne krásně vyhřívaly na kamení, a když se ochladilo, tak si zalezly pod plachtu. Lépe se jim dařit ani nemohlo.

Hezký příběh. Ještě se zpátky vrátím k vaší stanici. Všiml jsem si, že pořádáte i různé přednášky pro školy a návštěvníky…
Přesně tak. Naší další činností je i environmentální vzdělávání, výchova a osvěta. Připravujeme například různé výukové programy pro školy, školky a akce pro veřejnost. Zapojujeme se také do různých záchranných programů určených pro ohrožené druhy naší přírody.

Kdy vás mohou lidé navštívit?
Především v letních měsících, tedy od května do září, v případě hezkého počasí také v říjnu. Celá prohlídka je komentovaná a provází vás vždy průvodce. Trvá přibližně hodinu. Dále se můžete podívat na naši přírodní zahradu s broukovištěm, hadí líhni, žabím hradem nebo hmyzím hotelem.

Je něco nového, co chystáte pro letošní sezonu?
V současné době probíhají rekonstrukční práce a opravy horní vily. Zde plánujeme vybudovat ekocentrum, kde by probíhaly osvětové a výukové programy pro školy a veřejnost. Nahoře by pak byla možnost ubytování. Spuštění tohoto projektu je plánováno na konec roku.

Zbyšek Karafiát
Narodil se v roce 1984 v Uherském Hradišti, od dětství se zajímal především o ornitologii. Vystudoval střední veterinární školu v Kroměříži, následně Mendelovu univerzitu obor Agroekologie. Studium ukončil postgraduálním doktorským studiem Technologie odpadů. Následně se vrátil zpět do bližšího oboru a od roku 2013 působí jako ředitel Stanice Pavlov, o.p.s. Ve svém volném čase se věnuje zejména osvětové ornitologii a vede kurzy zaměřené na výuku ptačích hlasů.