Od té doby mu prošel rukama nespočet dřevěných špalků, latěk, odřezků a dalšího materiálu. Ze dřeva dokáže Vladimír Melzer vyřezat cokoliv, na co si vzpomenete. Betlém z dubového dřeva v živé velikosti, který stojí na náměstí ve Ždírci nad Doubravou, patří mezi jeho poslední 
a zároveň největší dílo.

Když se koukám na váš betlém (stojíme na náměstí ve Ždírci nad Doubravou – poznámka redakce), přijde mi jako nadlids
ký úkol něco takového vyrobit. Prozradíte mi, jak to probíhalo?

Na tomto betlému jsem pracoval jedenáct měsíců. Je to stoprocentní ruční práce. Celkem zde vidíte čtrnáct figur v živé velikosti, přičemž každá postavička má kolem dvou metrů. Všechno je to dubové dřevo.

Je to krásný betlém. Jak jste se dostal k jeho výrobě?

Celé to bylo na popud města Ždírec nad Doubravou. Oslovil mě starosta Jan Martinec, který si přál mít na novém náměstí něco podobného. Tak jsem se do toho pustil. (usmívá se)

Předpokládám, že výroba jedné figury musí být velmi náročná.

To ano. Použil jsem mnoho způsobů opracování dřeva od těch hrubších až po jemnou práci s dlátem nebo řezbářským nožem. Každopádně jde zatím o největší dílo, které jsem zhotovil.

Jak jste se dostal k dřevořezbě?

Celkem náhodou. Je to už třicet let, co jsem si zamiloval dřevo. Od té doby je to můj největší koníček, který přerostl do pořádného koně.

Takže se tím neživíte?

Kdepak. Pracuji v Zemědělská a. s. Krucemburk jako zemědělský technik. Svůj velký koníček mohu dělat díky tomu, že pracuji u stabilní a solidní firmy, u které se nemusím obávat nějakých existenčních krizí.

Rozumím, ale zpátky k dřevořezbě. Pevně věřím, že začátky musely být velmi náročné
a těžké, učil jste se od něko
ho?

Jsem naprostý samouk, tedy metoda pokus a omyl. Samozřejmě jsem na začátku čerpal z nějaké odborné literatury a hlavně jsem odkoukával různé techniky a metody. Což dělám dodnes. Na začátku jsem začínal s jednoduchými motivy, různými ornamenty nebo dřevěnými totemy. Postupně jsem zkoušel těžší věci a především kombinaci různých tech
nik.

Takže dokážete ze dřeva vyrobit cokoliv, na co bych si vzpomněl?

Všechno kromě portrétů. Ty jediné nedělám. Soustředím se především na figurální řezbu, především pak betlémy nebo drobné dárkové předměty. U každého výrobku se snažím, aby bylo vidět, že je to poctivá ruční práce. Dřevořezba je pro mě skvělý relax a vždy si u toho vyčistím hlavu od všech starostí.

Co musím umět, abych se mohl stát řezbářem? Myslíte si, že bych to zvládl taky?

Já si myslím, že určitě. Podle mě je nejdůležitější trpělivost, soustředění a trocha prostorové představivosti. Pro vás by pro začátek stačila základní sada dlát, dřevěné kladívko a nějaký řezbářský nůž. Seženete si nějaký materiál, inspiraci a můžete začít.

To zní dobře. Možná to někdy zkusím. Když to vezmu od začátku, jak například probíhá výroba nějaké vaší figurky nebo postavy?…

Nejdříve si musím uvědomit, co chci dělat. Inspiraci hledám naprosto všude. Když jdu na procházku do města, do lesa nebo v televizi a na internetu. Hodně taky jezdím po různých výstavách, ale vždy se snažím být v roli návštěvníka. Pokud bych aktivně vystavoval, nic bych z toho neměl. Celý den bych seděl u stánku. No a potom samozřejmě potřebuji materiál.

Když jsme u toho materiálu, 
z čeho všeho můžu vyřezávat?

To je velmi jednoduché, 
z čehokoliv. Jakékoliv dřevo může být vhodné na dřevořezbu. Samozřejmě něco je vhodnější a něco méně vhodné. Jako o nejlepším materiálu se mluví o lípě. Ta je vhodná i pro začátečníky.

Předpokládám, že dřevo si sháníte a uskladňujete sám…

Ano, máte pravdu. Mám doma uskladněné i několik let staré špalky. Každé dřevo musí řádně vyschnout 
a všechno si dělám sám. Samozřejmě platí pravidlo, že 
s každým dřevem se zachází jinak.

Takže mám nápad, nástroje 
i materiál. Co dál?

Vezmu do ruky obyčejnou tužku a udělám si hrubý nákres toho, co chci dělat. Následně si to vyznačím i na daném dřevě a začnu vyřezávat. Pokud jde o velký výrobek, musím někdy použít 
i hrubší sílu v podobě motorové pily nebo sekery. Naopak když dělám postavy 
do svého betléma, používám pouze dláto nebo řezbářský nůž. Existuje mnoho technik, které se dají použít. Osobně mám raději klasickou a poctivou dřevořezbu. Tedy stejné postupy a techniky, které používali naši předci.

Zrovna tady koukám na tyhle holubičky s tenkými křidélky. Vypadají, jako kdyby tam byly nalepené…

To není nalepené, ale dělané z jednoho kusu dřeva. Tomuhle se říká štípaná technika nebo také štípané holubičky.

Zajímavé. To vás někdo naučil?

K této technice se váže velmi hezký příběh. Asi si nevzpomenu, jak už je to dlouho, ale tenkrát jsme byli 
s manželkou na dovolené 
v Karlově Studánce u Bruntálu. Někdo z místních mi 
řekl, že za třemi kopci tímhle směrem je pán, který dělá ští-pané holubičky, a je v tom naprostý přeborník. Vyrazil jsem tedy za ním. Když jsem přišel k jeho chalupě, lehce jsem se zděsil. Ten dům vypadal, že každou chvíli spadne. Uvnitř pobíhaly slepice 
a sem tam se mihla nějaká koza. Zkrátka jsem byl překvapený. Na druhou stranu mě o to více potěšilo setkání 
s tím starým pánem. Ze začátku se sice obával, abych mu nedělal konkurenci, ale když jsem mu řekl, odkud jsem, už bylo všechno v pořádku. Sedli jsme si a povídali si dlouhou dobu. Ukázal mi techniku štípaných holubiček. Zkusil jsem si to a zjistil jsem, že mi to jde. Když jsem přijel po dovolené domů, zkoušel jsem to dál. Štípaná holubička je velmi pěkný dárek, který každého potěší.

Rozumím tomu správně, že své výrobky pak prodáváte nebo nějak nabízíte?

Neprodávám, ale naopak daruji. Samozřejmě když za mnou někdo přijede a chce něco vyřezat, vždy se nějak společně dohodneme, ale snažím se, aby mé výrobky dělaly lidem radost. Každý výrobek, který jsem kdy udělal, si postupně svého majitele našel.

Pořádáte třeba nějaké výstavy?

Od roku 2000 vystavuji svůj betlém v Muzeu v Chotěboři. V letošním roce tam můžete nalézt přesně 170 figurek. Každý rok tam totiž deset figurek přidávám. Někdy mám pocit, že už tam je všechno, co existuje. Z toho důvodu jsem vždy rád za novou inspiraci. Také říkám chlapům v práci, že jakmile je nějaké povolání nebo postava napadne, ať mi to hned řeknou. Jinak se účastním několika vybraných akcí, například každoročního červencového setkání betlémářů 
v Třešti. Ale jak jsem už řekl, raději se účastním jako návštěvník, který může pozorovat ostatní.

Bavilo by vás se řezbařinou živit?

To rozhodně ne. Víte, kdybych musel jeden výrobek dělat například čtyřicetkrát za sebou, přestalo by mě to bavit. Pro mě to vždy byl, je 
a bude velký koníček. Snažím se vyřezávat každý den. Nejčastěji pracuji doma v kuchyni, kde se to rychle smete. A dřevo hlavně nedělá žádný bordel, jde o čistou špínu.

Filip Brož